Libor Dvořák: Co z toho nakonec bude?

Je velmi pravděpodobné, že politické strany se v tomto případě nedočkáme. Není toho vlastně ani zapotřebí, protože prezidentovi postačí, když tu bude jistá víceméně dobře zorganizovaná pospolitost lidí, kteří mu budou kdykoli k ruce a budou ochotni plnit jakékoli jeho úkoly. Všeruská lidová fronta se pro tento účel hodí velmi dobře – je nová, prozatím dynamická, ale na rozdíl od Jednotného Ruska nezdiskreditovaná. Mimochodem – sám Putin po vzniku Fronty nadhodil, že by nepovažoval za šťastné, aby tato struktura dostala nějaký formálně stranický kabát. Jaké má s Frontou záměry, se dovíme zítra, kdy ruský prezident jednání ustavujícího sjezdu osobně navštíví a nepochybně ke všemu právě se odehrávajícímu řekne své.

Zajímavé je, jak Všeruskou lidovou frontu vnímají řadoví Rusové. Ti si rozhodně nepřejí, aby se z ní stala nějaká další partaj, a chápou ji především jako platformu, jejímž prostřednictvím se prezident bude dovídat o nejpalčivějších sociálních problémech běžného ruského obyvatelstva. Což by plně odpovídalo tradiční poněkud pohádkové představě o vlídném panovníkovi, který se jen od svých bojarů nedovídá, jak na tom lid ve skutečnosti je. A Všeruská lidová fronta by ho o takových věcech přece mohla zpravovat.

Nezbývá ale, než se obávat, že takto si první politik Ruska úlohu zatím jen dosti efemérní organizace nepředstavuje. Putin přes své loňské prezidentské volební vítězství svůj režim jen dál utužuje a součástí tohoto procesu už je a do budoucna nesporně bude i Všeruská lidová fronta.