Libor Dvořák: Den národní jednoty v Rusku

Největší z těchto akcí se odehrála na moskevském předměstí Lujblino a přišlo na ni 8 tisíc lidí. Ostatně – ochranu zájmů Rusů v jejich vlastní zemi si většina všech těchto akcí představovala především jako účtování s Kavkazany a Středoasiaty, žijícími a pracujícími v Rusku. Nechyběla proto nejen primitivně nacionalistická hesla, ale dokonce i nacistická symbolika, takže policie měla poměrně dost práce.

Pokud jde o Ruský pochod v Moskvě, zajímavé bylo, že tentokrát se ho po několika letech zúčastnili členové ultralevicové a již několik let zakázané Nacionál-bolševické strany Eduarda Limonova, pravda, bez tohoto dlouholetého infant terrible ruské politiky. Naproti tomu nepřišel nacionalisticky smýšlející opoziční předák a nedávno i nečekaně úspěšný kandidát na úřad moskevského primátora Alexej Navalnyj. Akci sice podpořil, ale zároveň dodal, že si nepřeje, aby jeho účast nedělala z podobných akcí zbytečný cirkus. Racionálnějším vysvětlením ale bude, že nechtěl zbytečně dráždit úřady a ponoukat je k tomu, aby mu připomněly, že je vlastně v podmínce.

Ruským nacionalistům tedy jejich plány příliš nevyšly, i když ruskou společnost před pár týdny znovu radikalizovala vražda, jíž se na sídlišti Birjulevo na 25letém Rusovi dopustil o šest let starší Ázerbájdžánec. Významnější xenofobní excesy se každopádně nakonec nekonaly.

Mnohem zajímavější je, a to uvidíme už za dva dny, nakolik se ruským úřadům daří tradici starou vytlačit tradicí novou, navíc nejviditelněji prozatím reprezentovanou nacionalistickými vášněmi. Zatímco výročí říjnové revoluce má zejména střední a starší generace opravu v krvi, počátek listopadu 1612, tedy den osvobození Moskvy domobraneckými oddíly Minina a Požarského od polsko-litevských interventů (o nichž se dnes mluví jen jako o interventech), v Rusech zdaleka nežije tak intenzivně jako nejslavnější bolševický svátek i jiné sovětské tradice. Zvlášť když místa nejvyšší se k sovětskému dědictví alespoň do jisté míry celkem bez problémů hlásí.