Libor Dvořák: Jak se slavily Velikonoce v Sovětském svazu
V sovětských časech to nejen Velikonoce, ale veškeré náboženské svátky i pravoslavná církev sama měly hodně těžké. Třeba ve 20. a 30. letech se v rámci protináboženských kampaní konaly dokonce trucpodniky, jimž se říkalo komsomolské Velikonoce a o jejich průběhu a náplni se rozhodovalo v komsomolských, ale ještě spíše partajních sekretariátech.
Hned na začátku 20. let se ve velikonočních dnech z péče bolševiků a jejich komsomolského dorostu konaly hlučné lidové slavnosti s hudbou a tanci či rovnou pouliční karnevaly.
Ve třicátých letech se politika sovětského státu ve vztahu k církvi dále přitvrdila. Strana se soustředila na mobilizaci dělnictva a rolnictva v „zájmu zvýšení produktivity a pracovní disciplíny“. Agitátorské úsilí vrcholilo právě ve velikonočních dnech, kdy bylo zcela vyloučeno brát si nějakou dovolenou.
Naopak – nejenže se všude usilovně pracovalo, ale konala se školení a pracovní shromáždění, a to pod hesly jako Ve velikonočních dnech ani jeden absentér, Proti Velikonocům – splňme pětiletku za čtyři roky! či Proměňme kolchozy a sovchozy v bašty bezbožnosti.
Okamžikem pravdy se stal začátek války, kdy se i Stalin rozpomněl na oslovení „bratři a sestry“ a církev zažívala jistou renesanci. Otevřely se některé do té doby zavřené pravoslavné chrámy, ale na dění v nich vytrvale dohlíželo bdělé oko strany: když vás o Velikonocích tohle oko zaznamenalo ve svatostánku, mohli jste si být jisti, že váš služební postup se na dlouho zastavuje. Zajímavé je, že právě během velké vlastenecké války se v Sovětském svazu objevil zajímavý zvyk, který na tento drakonický dohled reagoval po svém: lidé se o Velikonocích modlili na hřbitovech.
Zhruba od 60. let se státní a stranické orgány pokoušely o „pozitivní“ zápas proti staletým náboženským tradicím a začaly zavádět nové občanské obřady a svátky. Takhle se zrodil například svátek první výplaty, slavnostní přijímání do komsomolu, slavnostní zahájení profesionální kariéry, slavnostní převzetí občanského průkazu – atd. atp.
Normální náboženský život se do Sovětského svazu a poté do Ruska vrátil až s perestrojkou a hlavně s pádem největší komunistické říše světa. Dnešní Velikonoce v Rusku tedy hodně připomínají ty předrevoluční, ale církev má nový, možná nečekaný problém: stala se v podstatě nositelem dnes jediné státní ideologie, pojící se s vypjatým nacionalismem. Kam až to může vést, vidíme v těchto týdnech a dnech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.