Libor Dvořák: Jak tu máme žít dál?

21. březen 2015

Před lety jsem si přečetl důležitou Jerofejevovu knihu z konce 90. let Encyklopedie ruské duše. Dlouhá léta jsem váhal, zda ji mám překládat – mohla by totiž nést podtitul „vše nejhorší, co můžete slyšet o Rusech, se dovíte tady“.

Knihu jsem nakonec ještě před vypuknutím ukrajinské krize přece jen přeložil a nedávno i připravil do tisku. Ve stejném duchu Jerofejev napsal již v srpnu loňského roku krátký text, z kterého dnes citujeme a který si všímá hlavně toho, co všechno je víceméně historicky zakódováno v tzv. průměrném Rusovi, ba v celém národě. Takže citujme:

Naše inteligence si tradičně nabíhá na stále stejné vidle. Obviňuje moc, a ne lid. Jenže z čeho můžeme vinit lid? Že je lid? Osvícená třída vidí v lidu ohlupovaný objekt dějin, nikoli subjekt, který je fenoménem sám o sobě.

Mysleli jsme si, že lid je klenotnice. Myslet si zrovna tohle nám pomáhali literární velikáni 19. století – Dostojevskij a Tolstoj. A mysleli si to skoro všichni naši spisovatelé – třeba i tzv. venkovští z minulého století nebo Solženicyn…

Čtěte také

Jenže místo toho tu byla jen rakev s hnijícími vnitřnostmi. V roce 2014 byla rakev otevřena. A velmi páchla!

Co bude dál?

Nic.

Co bylo tajné, je zjevné.

Kniha (Ilustrační foto)

Alespoň pro drtivou menšinu…

A ještě dál?

Ruskými Evropany nebo Poloevropany se stát můžeme, ale nefunguje to!

Polští či francouzští Evropané neexistují. A my bychom taky chtěli být Evropané, ovšem s tím, že si ponecháme svou netvornost.
Žádný zrod, ani obrození…

Sovětský svaz jsme přežili, i když jsme neustále poslouchali jen bláboly. Jenže tenkrát tu byla čím dál tím silnější nevíra v utopii. Vládly nám podzimní mouchy. Kdežto teď se prostě otevřela stavidla. Chytré! Nějaký čas se takhle rozhodně vydržet dá. Protože k čemu by nám bylo jen opičit se po Evropě?! Přece se nebudeme štvát ve snaze o předstižení Portugalska!

Stavidla jsou otevřená.

Jenže nakonec nám zase budou vládnout podzimní mouchy.

Ve vzdálenější perspektivě se v organismu Ruska rozhoří nová válka dvou virů – imperiálního a evropského. Avšak doufat, že ruský lid se někdy nakazí evropanstvím, je nanejvýš komplikované. Bude třeba dočkat se nového Petra Prvního a jeho donucovacích proevropských reforem. Jenže nový Petr zatím jaksi není na obzoru, soudí ruský prozaik Viktor Jerofejev.

autor: ldo
Spustit audio