Libor Dvořák: Pochod ve prospěch federalizace oblasti Sibiře

Podle jeho slov je pocit regionalismu na Sibiři něco, co tu funguje už po staletí a myšlenka federálního státního útvaru s vlastními zákony je mezi místními čím dál tím populárnější.

Oč vlastně v tomto pro Kreml jistě nečekaném překvapení jde? Připomeňme si krušná léta devadesátá a výrok tehdejšího prezidenta Borise Jelcina: “Vezměte si tolik moci, kolik jí unesete.”

Někteří tehdejší gubernátoři, kupříkladu krasnojarský Alexandr Lebeď, si to vzali k srdci a populární generál dokonce vyhrožoval tím, že ze svého Krasnojarského kraje udělá autonomní republiku, která obří Rusko rozetne na dvě části. Přísně vztato to bylo plně myslitelné: tento kraj o velikosti poloviny Evropy sahá od severního ledového oceánu až téměř po jižní hranici Ruska a kdyby autonomie ve slabém Rusku let 90. dosáhl, způsobilo by to Moskvě velké potíže.

Čtěte také

Dnešní problém s hrozbou sibiřské federalizace je ovšem něčím jiným: vzniká ve chvíli, kdy Kreml víceméně tiše, ale rezolutně podporuje separatistické snahy tzv. Luhaňské a Doněcké lidové republiky.

V této atmosféře ožili i sibiřští vyznavači autonomie, kteří tvrdí, že se od Ruska nechtějí a nepotřebují odtrhnout, ale požadují mnohem větší nezávislost na Moskvě. Pokud by se naplnil tento scénář, stalo by se něco, čeho se Kreml a jeho pán bojí jako čert kříže: tzv. barevná revoluce by se odehrála přímo v Rusku.

Krajina Východní Sibiře|foto: Josef Fišer

Sibiřské regionální vlny jsou něco, co ústřední moc mohla v současné chvíli potřebovat opravdu nejméně. Dosavadní Putinova politika soustředěně vedla k pravému opaku – tedy k tvrdě centrálnímu řízení celé země.

Pokud by novosibirské iniciativy vedly k nějakému pozitivnímu výsledku, byl by to pro prezidenta Putina signál opravdu osudový, protože by současnému Rusku mohl udělit impulz, který je s Putinovými centralistickými záměry v dokonalém rozporu. Inu, jak říkají sami Rusové: počkáme a uvidíme.