Libor Dvořák: Putin v Číně
Dnešních oslav 70. výročí konce druhé světové války v Asii se mezi skoro třemi desítkami hlav států a premiérů zúčastnil také ruský prezident Vladimir Putin. Při této příležitosti řada ruských i světových analytiků zauvažovala o tom, jak vlastně vypadá v Moskvě tolik akcentované rusko-čínské partnerství.
Přijel do Pekingu poslední, ale dnešní ruské televizní zpravodajství ho usilovně inzerovalo jako hlavního hosta těchto okázalých oslav. Není divu – po těžké roztržce s euroamerickým prostorem, způsobené ruským angažmá v ukrajinské krizi se Moskva ze všech sil snaží orientovat se politicky i ekonomicky na asijsko-tichomořský prostor.
Lze ale dnešní Rusko a dnešní Čínu označovat za opravdu rovnoprávné partnery?
Základní tendence byla už delší dobu taková, že Čína Rusko vnímala jako příslovečnou benzinovou pumpu či povrchový důl, z nějž se dá těžit cokoli. Rusko se už dlouho a marně snaží Číně prodávat své nejrůznější technologie, jenže ta je buď (a to v lepší kvalitě než Rusové) vyrábí sama, anebo si je nakoupí na západě.
Pokud chceme mluvit o obchodním partnerství, pak v případě Číny za partnery opravdu rovnocenné lze považovat jen USA a EU. Máme-li zmínit některá základní čísla o vzájemném obchodu, pak výsledky prvního pololetí letošního roku ukazují, že se ve srovnání s rokem 2014 snížil.
A přestože loni některé ukazatele rostly, i tehdy bylo Rusko až devátým největším obchodním partnerem Číny s obratem asi 4,5 mld dolarů. Roční obrat čínsko-amerického obchodu ve stejném období představoval nesrovnatelně víc – celých 256 mld dolarů. K čemuž není co dodat.
Když komunistická Čína koncem 70. let minulého století navazovala hospodářské vztahy s USA, byla to malá ekonomika, plně závislá na dovozových technologiích. O nějakém rovnoprávném partnerství tehdy nikdo nemluvil: bylo jasné, že pravidla budou Číně diktována a ta že se jich bude držet.
Číňané ale nabízející se možnosti využili a během dalších desetiletí vybudovali druhou nejsilnější ekonomiku světa. Rusové jsou dnes v podobné situaci, jenže od nich jen těžko lze očekávat někdejší čínskou pokoru.
V Rusku se dnes rádo říkává, že Čína je jeho strategický partner, s nímž se dají hory převracet. Číňané jsou ale mnohem pragmatičtější než Rusové a jdou výhradně jen do toho, co je pro ně ekonomicky výhodné. Blízko jsou si obě země spíš politicky: obě mají autoritářské režimy a sbližuje je i antiamerikanismus – i když ten čínský je mnohem vlažnější než ruské často až bizarní emoce.
Vraťme se ale k ekonomice: Vladimir Putin dnes v Pekingu prohlásil, že do roku 2020 stoupne rusko-čínský obchodní obrat na 200 mld. dolarů, což je skoro padesátkrát víc než dnes. Hodně mírně řečeno to dokumentuje malý páně prezidentův smysl pro realitu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
