Libor Dvořák: Ruská zdvořilost nebo hrubost

Nad tímto vskutku celosvětovým intelektuálním stereotypem se právě na stránkách BBC zamyslel britský učitel angličtiny na Petrohradské univerzitě Neal Martin.

Když pan Martin letos po konci semestru letěl s britskou společností z Petrohradu přes Londýn do rodného Glasgowa, náhodou zaslechl tichou debatu dvou letušek.

Ty si kupříkladu jedna druhé stěžovaly, jak neobyčejně hrubě se k nim ruští cestující chovají, protože když Rusům na palubě nabídly čaj nebo kávu, dostalo se jim odpovědí tak neurvalých jako „no“ či „no, I don´t want it“. Tedy bez kruciálního „thanks you“.

Čtěte také

Učitel svého rodného jazyka Neal Martin se nad touto možná banální, ale hlavně typickou epizodou zadumal a položil si otázku: Je to opravdu hrubost, nebo ne? Vždyť když mluvíme cizí řečí, je těžké vyjádřit vše, co bychom sdělit chtěli?

I když… na druhé straně by se tohle za omluvu dalo snad považovat jen v případě, když jde o promluvu daleko složitější. Kdežto když člověk cestuje a zejména když letí do Londýna, tak jistě ví, jak se anglicky řekne „děkuji“.

Petrohrad|foto: Martin Dorazín

Pan Martin ublíženost letušek považuje za malichernou a vyslovuje názor, že právě kvůli takovýmto nedorozuměním funguje zejména v Evropě „smutný stereotyp o hrubých Rusech“. Podle něj zmíněná historka nevypovídá o nějaké hrubosti, ale o jiné kultuře řeči a jazyka a Neal Martin připomíná:

Když jdu v Petrohradu do nejbližší samoobsluhy, pokladní se mě nikdy neptá, co budu dělat o víkendu, ani po zaplacení neřekne „děkuji vám za nákup“. To ale přece neznamená, že je hrubá! Prostě mě nezná a mé víkendové plány ji nezajímají, stejně jako to, co udělám s kuřetem, které jsem si zrovna koupil.

Čtěte také

Zcela chápu, co chce pan Martin říct: pravidla běžné ruské zdvořilosti prostě vypadají trochu jinak než běžná britská společenská norma. To jistě ano, ale když se dnes po celém světě pohybují miliony Rusů, měli by tito lidé snad respektovat zvyklosti světa, do něhož přicházejí, a ne do něj exportovat věci, nad nimiž by se ostatně měli zamyslet i u sebe doma.

A že západní zdvořilost je často pouhá formalita? Na takovouto námitku odpovězme slovy paní Jeleny Bonnerové, ženy akademika Sacharova, která v podobné debatě kdysi prohlásila: „Mám-li si vybrat mezi formální západní zdvořilostí a upřímným ruským hulvátstvím, vždy sáhnu po té formální zdvořilosti.“

Smutné je, že výrazná většina občanů dnešního Ruska, které má i beztak z ostudy stále delší kabát, podobnou argumentaci vůbec nechápe, a nepříjemný fenomén „hrubého Rusa“ tudíž jen dál živí.