Libor Dvořák: Rusko opět podporuje separatisty

28. srpen 2014

Obnovení zastavené ofenzívy - tak hodnotí četní analytici zostření bojové činnosti separatistů, teď už zcela evidentně podporovaných ruskými vojáky. Během posledního měsíce totiž slavila významné úspěchy ukrajinská armáda, Národní garda a další domobranecké ozbrojené formace, zatímco separatisté prožívali období poněkud nečekaného útlumu.

Vysvětlení je podle některých znalců ruské politické scény zřejmé: Vladimir Putin byl nečekaně a nepříjemně zaskočen sestřelením malajsijského boeingu, potřeboval si ujasnit situaci a pomoc separatistům zastavil. Teď už ale zřejmě všechno ví – proto jeho vojáci táhnou společně se separatisty dál.

Jaké jsou důvody nejnovější bojové iniciativy separatistů, zcela evidentně inspirované Moskvou? Méně velkorysé teorie mluví o tom, že odbojníci potřebují druhou frontu, potažmo ještě jednu enklávu, která by se podobala Luhanské či Doněcké oblasti, jež byly prohlášeny za tzv. lidové republiky.

Čtěte také

Druhá, univerzálnější vize, mluví o tom, že tažení po pobřeží Azovského moře má za cíl vytvořit koridor, jímž by se Rusové takříkajíc suchou nohou dostávali k Perekopské šíji a odtud na Krym. Plánovaný kerčský most má vyrůst nejdříve za tři roky, a pokud dnes v úžině mezi Azovským a Černým mořem zuří bouře, jako tomu bylo například minulý týden, tvoří se u trajektů dvoudenní fronty aut a vlaků.

Zatím se nezdá pravděpodobné, že by se Rusko chystalo ke kardinální operaci s desetitisíci či dokonce statisíci vojáků, ale situace je přesto velmi vážná. Tažení po azovském pobřeží je v přímém rozporu se včerejším prohlášením ruského ministra zahraničí Lavrova, že Rusko si nepřeje rozvrácení územní celistvosti a nezávislosti Ukrajiny. To je ovšem výrok, jako stovky jiných, stejně nepravdivých. Jak se zdá, sám pán Kremlu si zřejmě vůbec neuvědomuje, jakou daň zaplatí jeho země za totální ztrátu důvěry ve většině zemí euroamerického světa.

Proruští separatiské v Doněcku s ruskou vlajkou

Ani v této situaci se ale Ukrajina přímé západní vojenské pomoci nedočká – taková je dosavadní logika věcí. Evidentní je ovšem při podobném vývoji další přitvrzení západních ekonomických sankcí – a nedávná žádost ruského prvního vicepremiéra a zároveň šéfa mamutí polostátní společnosti Rosněfť Sečina o půldruhého bilionu rublů ze státních prostředků na záchranu této firmy naznačuje, že právě sankce začínají zabírat rychleji, než si Putinovo okolí ještě nedávno připouštělo. Euroamerická ekonomika je zkrátka 15-20krát silnější než ruská, a to musí být někde znát.

autor: ldo
Spustit audio