Lída Rakušanová: Andrej Babiš v bezvědomí
Andrej Babiš má chudák fakt smůlu: být to v České republice, měl by v kapse už dávno soudní verdikt o tom, že byl veden v seznamu agentů StB bez svého vědomí.
Tady totiž měly soudy v podobných kauzách obdivuhodně jasno hned od začátku naší mladé republiky: každému, kdo se ocitl v seznamech a potřeboval, ať už z profesních důvodů nebo kvůli reputaci, čisté lustrační osvědčení, stačilo jednoduše zažalovat české ministerstvo vnitra. A měl vyhráno!
Jen k 30. lednu 2005 muselo české ministerstvo vymazat ze svazků přes 700 údajných spolupracovníků StB. Osvobozujícím rozsudkem končilo devět z deseti podaných žalob. V síti uvízli jen ti, na které se v jejich svazku našel jejich vázací podpis vlastní rukou na papíře.
Jakmile byly svazky archivovány jen v elektronické podobě, osvobozovaly soudy dotyčné osoby od podezření ze spolupráce s StB jak na běžícím pásu. A dělají to dodnes. A to s odůvodněním, že v těchto případech prý nelze nikdy stoprocentně vyloučit manipulaci a falšování.
Na Slovensku to naproti tomu nebylo nikdy tak jednoduché. Lidé, vedení ve svazcích, museli totiž žalovat tamní Ústav paměti národa, slovenskou obdobu českého Ústavu pro studium totalitních režimů. A ten zřejmě nebyl v soudních sporech zdaleka tak vstřícný a laxní jako zdejší ministerstvo vnitra.
Právníci na něco přijdou
V případě Andreje Babiše, kterému v červnu 2015 potvrdil bratislavský soud, že byl ve svazcích StB veden jako agent Bureš neoprávněně, podal Ústav paměti národa proti verdiktu stížnost až k Ústavnímu soudu. A ten loni na podzim vynesl přelomový rozsudek.
Stížnosti Ústavu vyhověl s tím, že tato instituce, jejímž úkolem je zkoumat mechanismy komunistické totality, nemůže být ve sporech o evidenci osob v archivních materiálech žalovanou stranou, protože není odpovědná za to, co je v archivech zaznamenáno. Zákon jí naopak ukládá za povinnost archivní materiály zveřejňovat. Krajský soud v Bratislavě teď tedy nemohl než žalobu Andreje Babiše zamítnout.
Podle premiéra v demisi teď údajně není jasné, na koho se tedy má na Slovensku se žalobou obrátit. Tamní ministerstvo vnitra se totiž do nezáviděníhodné role být žalovanou stranou rozhodně nežene.
Právníci sice určitě na něco přijdou, ale z logiky věci, alespoň podle „selského rozumu“, na který se premiér Babiš tak rád odvolává, se řešení přece přímo nabízí: zažalovat by měl v prvé řadě ty, kteří ho v seznamech svých spolupracovníků - údajně neprávem - vedli. Byla by to v jeho případě hračka: vždyť mu u soudu sami dosvědčili, že se ve svazcích ocitl coby agent Bureš neoprávněně.
Jak někdejší nadporučík StB Šuman, tak jeho bývalý kolega důstojník Kuľha u soudu prohlásili, že svazek, dokládající Babišovu spolupráci s StB, je zfalšovaný. Měli by si tedy i vzpomenout, kým.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
