Lída Rakušanová: Bozi v bílém na barikádách

Aby totiž pojišťovna porod proplatila, musela by rodička v každém případě do porodnice. Tam se o ni při porodu sice může starat porodní asistentka. Ovšem jen taková, která bude s nemocnicí v zaměstnaneckém poměru. Pokud tento návrh posvětí ministr zdravotnictví, bude se samostatnou profesí porodních asistentek a s plánovanými domácími porody, o kterých se tady už řadu let diskutuje, definitivně konec. Na kahánku mají už teď, protože toho času sice není zakázáno přivést na svět dítě v domácím prostředí, ale žádná porodní asistentka nemá povolení takový porod provést.

Porodnictví je tak jednou z posledních bašt, v níž lékaři, podobně jako tomu bylo v desetiletích totality, i nadále degradují své pacientky do role nesvéprávných subjektů. Nota bene v situaci, kdy se jedná nikoli o nemoc, ale o tu nejpřirozenější věc na světě. Porodnická lobby si samozřejmě nepřipouští, že by tím cementovala svou pozici „bohů v bílém“. Nejde jí prý o nic jiného než o zdraví žen a dětí. Což dokládá statistikou, podle níž má ČR jednu z nejnižších úmrtností novorozenců na světě. Nezohledňuje už ale například, že tady těhotenství, v jehož průběhu se zjistí u plodu vývojová vada, skoro pravidelně končívá potratem. Což v okolních zemích pro řadu rodin prostě nepřichází v úvahu.

Nejvíc ale statistiku úmrtnosti ovlivňuje váha, podle níž se mrtvě narozené dítě definuje. U nás je tahle veličina oproti statistické definici, používané v některých jiných vyspělých evropských zemích, prakticky dvojnásobná. V odpovídajícím přepočtu by tak ČR sice pořád ještě patřila v úmrtnosti novorozenců k evropské špičce, ale její postavení by zdaleka nebylo tak výjimečné. Jako argument proti domácím porodům tudíž zdejší statistika neobstojí.

Ve skutečnosti není boj o domácí porody ničím jiným než zápasem o emancipaci pacientů. Trvá už dvacet let.