Lída Rakušanová: Dvakrát ve stejné řece? RFE/RL 20 let v Praze

Protože, jak autoři návrhu dodali, záplavě desinformací z Ruska nelze čelit kontrapropagandou, nýbrž objektivními, necenzurovanými informacemi.

V tom má rádio, které se před 20 lety přestěhovalo z Mnichova do Prahy, vskutku dlouhou tradici.

Poprvé se vysílačka, financovaná nejprve z fondu americké tajné služby CIA a od roku 1971 přímo Kongresem, ozvala v éteru 1. května 1951 v češtině větou: „Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa.“

K českým a slovenským exilovým novinářům se brzy přidali bulharští, maďarští, polští a rumunští kolegové a později i Rádio Svoboda, vysílající v 15 jazycích do tehdejšího Sovětského svazu.

Čtěte také

Od cizojazyčných programů západních rozhlasových stanic, jako byl Hlas Ameriky, britská BBC nebo německá Deutsche Welle, se vysílání Svobodné Evropy lišilo od počátku tím, že nezásobovalo publikum za železnou oponou jen necenzurovanými zprávami z celého světa, ale primárně rovněž informacemi o skutečné a komunisty zatajované realitě v cílových zemích.

Informace tohoto druhu nezískávala Svobodná Evropa špionáží, jak jí to neustále předhazovaly komunistické režimy, ale především soustavným vyhodnocováním otevřených pramenů.

Prostředí budovy Rádia Svobodná Evropa|foto: Zbyněk Pecák

V budově na okraji mnichovské Anglické zahrady se denně analyzovaly stovky novin a rádiových programů ze zemí za železnou oponou a studie tamního rešeršního oddělení o východním bloku byly nepostradatelné v mnoha západních univerzitách a výzkumných ústavech.

Komunistické režimy na to reagovaly od 50. let výstavbou stovek rušiček, které měly znemožnit příjem Rádia svobodná Evropa a jenom v Československu spolykaly ročně miliony korun.

Paleta režimních útoků na RFE/RL sahala od ostouzení a únosů jeho pracovníků, přes nasazování agentů až po atentáty, které vyvrcholily 21. února 1981 bombovým útokem na rozhlasovou budovu.

Přes to všechno se Svobodná Evropa osvědčila jako účinná zbraň studené války. Prostřednictvím této americké stanice promlouvali disidenti, zakázaní spisovatelé a lidé, pronásledovaní režimem za své názory nejen ke světové veřejnosti, ale především k občanům svých vlastních zemí.

Čtěte také

Václav Havel, Lech Walesa nebo Boris Jelcin, ti všichni uznávali podíl Svobodné Evropy na pádu železné opony. A estonský prezident Lennart Meri ji v roce 1991 nominoval na Nobelovu cenu míru.

Americký kongres považoval úlohu RFE/RL za prakticky ukončenou a drasticky jí seškrtal rozpočet. Časem ale změnil názor.

Dnes vysílá RFE/RL z přísně střežené budovy na okraji centra Prahy přes tisíc hodin týdně v 28 jazycích do 21 zemí východní Evropy, centrální Asie a Středního východu.

Mění se ale i doba: Nakolik je dnes, v epoše postmoderní degradace pravdy a za existence sociálních sítí, zamořených falsifikáty, provokacemi a spikleneckými teoriemi, ještě možné spoléhat na sílu objektivních informací, je přinejmenším sporné.