Lída Rakušanová: Justice na tahu

To jediné, nad čím je možné se pozastavovat, je otázka, proč to státní zastupitelství neudělalo rovnou před třemi týdny. Respektive, proč to udělalo právě teď, kdy je další řádná schůze parlamentu na řadě až v půlce září, a do té doby se může stát cokoliv. Včetně toho, že se parlament rozpustí a premiér v demisi přijde i o svůj poslanecký mandát. Takže bude moci být kdykoli zadržen jako každý jiný smrtelník. S tím, že nejpozději by tomu tak bylo za 11 měsíců, kdy nynějším poslancům skončí mandáty tak jako tak.

V každém případě přihodilo ale státní zastupitelství svou žádostí o Nečasovo vydání další polínko do ohně veřejné diskuse o tom, co je v politice normální. Či přesněji řečeno, co všechno jsou zdejší politici ochotni omlouvat formulací, že přece „rozdělování funkcí ve veřejném prostoru je obecně uplatňovanou součástí politiky v řadě evropských zemí“.

Jistě, jenže to neznamená, že by se s těmito posty snad mělo bez zábran kšeftovat. Obsazování dozorčích rad státních podniků je i u nás například vymezeno zákonem: mají v nich působit „nezávislí odborníci, ekonomové, vědecko-techničtí pracovníci a pracovníci bankovního sektoru“. Ve skutečnosti ale tyto orgány běžně slouží, a to za všech vlád, co jich tu po listopadu bylo, jako trafiky pro poslance a politiky, které je třeba pacifikovat nebo odměnit za zásluhy, popřípadě někde výnosně zaparkovat. To vše bez ohledu na jejich odbornou kvalifikaci. A za peníze daňových poplatníků.

Za první republiky tu přitom existoval „zákon o inkompatibilitě“, který definoval členství v představenstvu a dozorčích radách, a to všech výdělečných firem, jako neslučitelný s poslaneckým mandátem. Dnes se ve 12 zemích EU, včetně Slovenska, neslučuje například s mandátem poslance ani výkon vládní funkce, takže se tam poslanci musejí automaticky vzdát mandátu, pokud se stanou ministry. Je to proto, aby se nesměšovala moc výkonná a zákonodárná. V Itálii nebo ve Španělsku je mandát poslance neslučitelný i s postem zastupitele na regionální, v Belgii a zčásti ve Francii i na komunální úrovni.

U nás naproti tomu žádná omezení v tomto ohledu nejsou. Zdejší politici tak nejen že sbírají zastupitelské mandáty a funkce na parlamentní, krajské nebo komunální úrovni jako trofeje, ale mnohým už ani nedojde, že se s veřejnými funkcemi nedá zacházet jako se soukromým majetkem. Je dobře, že jim to čas od času připomene alespoň justice.