Lída Rakušanová: Parlament jako rodinný podnik

Zpravidla s odůvodněním, že jenom z vlastní rodiny se rekrutují pomocníci oddaní a zdatní natolik, až je to prý k nezaplacení. Výjimkou je ČSSD, která si to před posledními volbami zakázala ve svém etickém kodexu. Tabu bylo zaměstnávání příbuzných a blízkých svého času také pro poslance strany Zelených.

Naposled bylo letité téma opět aktuální v souvislosti s poslancem Pekárkem, který nastoupil pětiletý trest za korupci a jde mu dál plat i asistentský příspěvek. A aby finance zůstaly v rodině, vede mu poslaneckou kancelář jeho manželka. Poslanci se teď sice snaží novelizovat příslušný zákon tak, aby jejich pravomocně odsouzení kolegové nemohli napříště pobírat plat ani náhrady. Že by si ale vzali při té příležitosti příklad z klubu ČSSD a napříště si zakázali i zaměstnávání rodinných příslušníků, je zatím nenapadlo.

Dlužno dodat, že rodinné podniky poslanců na účet státu zdaleka nejsou jen českou specialitou. V řadě zemí tomu ale politici pod tlakem rozhořčených voličů udělali už dávno přítrž. V sousedním Bavorsku, v tamním zemském sněmu, byl příslušný zákon přijat v prosinci 2000. Ovšem s tím, že se nebudou smět uzavírat smlouvy nové, zatímco už existující smějí tzv. „doběhnout“. Jak se teď ukázalo, „doběhli“ ovšem bavorští poslanci voliče: šéf rozpočtového výboru Georg Winter zaměstnal například před přijetím zákona narychlo ještě své dva syny, ačkoliv jim tehdy nebylo ani 15. Prý mu pomáhali s výpočetní technikou. A zaměstnával by je, podobně jako jeho dalších 16 kolegů z vládní CSU, nejspíš dál, kdyby jeden z mnichovských deníků nevyžadoval tvrdošíjně informace o tom, kdo z poslanců má v kanceláři své blízké i 13 letech od zákazu této praxe. O víkendu vyzval šéf bavorského kabinetu Seehofer poslance, aby všechny smlouvy s příbuznými ukončili.
Ne všechno, co není zakázáno, je dovoleno. Alespoň ne ve slušné společnosti.