Lída Rakušanová: Rakousko a Zeman: Hassliebe na první pohled

Milníků, které v nedávné historii česko-rakouských vztahů stavěl s rakouskými politiky Miloš Zeman osobně, je totiž víc než dost: od spuštění Temelína navzdory dramatickým protestům rakouských protijaderných aktivistů, přes usmiřující protokol z Melku, který zaručil Vídni pravidelný přísun informací o bezpečnosti této elektrárny jen pár desítek kilometrů od rakouských hranic, až po protirakouské sankce ze strany České republiky kvůli podílu Haiderovy strany Svobodných na rakouské vládě, ale také předání České spořitelny pod křídla renomované rakouské banky.

O co se chce ve Vídni zasazovat ve své nové roli českého prezidenta, signalizoval Miloš Zeman nepřímo o víkendu, když v rozhovoru pro zdejší regionální Deníky a jejich mateřskou loď v Pasově jmenoval vedle Německa jako jednoho z nejdůležitějších hospodářských partnerů České republiky právě Rakousko. Ale nejenom to: na otázku, zda se domnívá, že by země střední a východní Evropy s podobným hospodářským vývojem měly v EU vystupovat a prosazovat své projekty společně, řekl Miloš Zeman doslova, že „společně by měly vystupovat především země střední Evropy, které byly z větší části v minulosti součástí Rakousko-uherské monarchie“.

Ve Vídni teď má příležitost svým protějškům vysvětlit, do jaké míry tím kromě Slovinska, které by podle jeho nedávno veřejně vyřčeného přesvědčení mělo být součástí Vysegrádské skupiny, myslel právě Rakousko. Faktem totiž je, že v minulosti se Rakousko o intensivnější středoevropskou spolupráci u Vysegradské čtyřky ucházelo už několikrát, ale setkávalo se, zřejmě kvůli historickým reminiscencím, s dosti zdrženlivou reakcí.

Zda tomu může být ze strany ČR za prezidenta Miloše Zemana jinak, se teď možná dozvědí ve Vídni nejen jeho političtí partneři, ale i širší veřejnost: název zítřejší přednášky Miloše Zemana v sídle rakouské Hospodářské komory totiž zní: „Možnosti rozšířené spolupráce středoevropských zemí“.