Lída Rakušanová: Šumava pod zákonem

29. červenec 2014

Spor o to, zda potřebuje Národní park Šumava zvláštní zákon, anebo zda mu stačí obecný zákon pro všechny národní parky v republice – jak se pro to kromě ministra životního prostředí Brabce teď vyslovil i premiér Sobotka – je formální jen zdánlivě.

Ve skutečnosti jde o to, zda nastavit pro šumavský Národní park jasná pravidla už teď, anebo se tomu vzhledem k ostře protikladným stanoviskům radši vyhnout a přenechat to dalším vládním garniturám.

Situace se vyostřila v uplynulých týdnech, kdy Senátem tryskem a prakticky bez odporu proletěl návrh speciálního zákona o Šumavě z pera dvou jihočeských senátorů za ODS, kterým kryjí záda starostové většiny šumavských obcí.

V něm se sice má bezzásahové území šumavského NP rozšířit z dosavadních 13 na téměř 27 procent rozlohy parku, ale způsobem, který pojem bezzásahovosti de facto tuneluje: senátní návrh zákona totiž umožňuje i v této zóně přímé zásahy, pokud to kvůli „ochraně ekosystémů“ nebo pro „naplnění poslání NP“ bude považováno za nezbytné.

Čtěte také

V ostatních dvou třetinách šumavského NP by pak mohly vznikat prakticky bez omezení rekreační areály a atrakce všeho druhu.

Podle Jiřího Bláhy z Hnutí Duha by tudíž měla většina NP Šumava volnější režim, než jaký mají dnes komerční lesy, v nichž má alespoň přednost všeobecný zákon o ochraně přírody.

Řeka Vydra

Senátní návrh zákona proto považují ekologové za přímo likvidační, jelikož by nastavil pravidla, zpochybňující sám smysl národních parků: a sice vytvořit prostor pro divokou přírodu. Podle odborníků na ochranu přírody by se v NP Šumava měl tento prostor postupně rozšířit na polovinu jeho rozlohy a garantovat by to měl nový zákon.

Co do požadavku speciálního zákona pro NP Šumava jsou tedy ekologové a šumavské obce na jedné lodi. Až na to, že pádlují naprosto opačnými směry.

Novelizovat stávající pravidla pro všechny národní parky v zemi namísto extra zákona vypadá tedy jako rozumné východisko. Jádro sporu, totiž velikost jednotlivých zón, by taková novela vůbec neřešila, protože dohlížet na dodržování pravidel ochrany přírody v národních parcích je v kompetenci ministerstva životního prostředí.

Má to ovšem háček: ve zdejších poměrech, kdy se ministři nezřídka střídají, jak figurky na orloji, je i to, co vypadá jako rozumné řešení, spíš sázkou do loterie.

Spustit audio