Lída Rakušanová: Summit mocných a nemocných

7. červenec 2017

Představitelé devatenácti hospodářsky důležitých zemí a Evropské unie zasednou dnes za jednací stůl G20. Tím ale výčet zúčastněných nekončí: z Evropy tam bude například zastoupeno, kromě členských zemí Německa, Francie a Itálie, ještě Španělsko coby stálý host. A zrovna tak i různé mezinárodní instituce, od Světové banky až po OSN. A v neposlední řadě dostaly tentokrát pozvání k jednacímu stolu i některé africké státy.

To má logiku: proud migrantů z Afriky do Evropy letos zesílil o skoro 50 procent, a pokud se demografické odhady splní, bude tento trend nejspíš pokračovat. V příštích třiceti letech se má počet obyvatel na africkém kontinentě zdvojnásobit.

Jen Nigérie bude mít víc obyvatel než celá EU dohromady. Mladých lidí bude v Africe desetkrát víc než v Evropě. Aby se stali pro svůj kontinent nadějí a nikoli rizikem pro Evropu, je třeba dát jim perspektivu tam, kde se narodili.

Na summitu G20 se tedy bude jednat i o tom, jak v Africe zlepšit investiční klima a vytvořit podmínky pro hospodářský růst. Gerdu Müllerovi, který má v německé vládě na starosti rozvojovou politiku, tane dokonce na mysli cosi jako obdoba „Marshallova plánu“ – masivní finanční injekce, kterou svého času postavily Spojené státy na nohy válkou rozvrácenou Evropu v čele s Německem.

Investice do vzdělání

Protesty proti nadcházejícímu summitu G20 v Hamburku

Optimismus brzdí ovšem to, že ze všech zemí G20 je to zatím jediná Čína, kdo v Africe investuje masivně a už dlouho. A to hlavně do infrastruktury. A jak podotýká týdeník Der Spiegel, i současný plán, o němž se bude na summitu G20 jednat, se opírá o obvyklou neoliberální agendu, jako je deregulace, privatizace a otevření se zahraničním investorům.

Přitom je zřejmé, že to, co by Afrika potřebovala především, jsou investice do vzdělání. Tedy do odvětví, z něhož žádný okamžitý zisk nekouká. Podle australské expremiérky Julie Gillardové se jedná o vůbec nejdůležitější nástroj v boji proti migraci. Zlepšit přístup ke vzdělání znamená dát lidem perspektivu lepšího života ve vlastní zemi a zároveň i zastavit strmý růst populační spirály.

Že to funguje, dokazuje stát, který mají africké a evropské země v Hamburku přímo před očima. Jižní Korea, země zničená v 50. letech válkou, se zbavila bídy nikoli proto, že by měla ropu nebo vzácné nerosty. Svůj blahobyt získala důslednými investicemi do vzdělání. Dnes patří mezi prestižní dvacítku zemí, které světovému hospodářství udávají tón.

Spustit audio