Luboš Palata: České voliče čeká výběr mezi různými modely prezidentství
Jsou mnozí voliči, kteří si za premiéra přáli Andreje Babiše a podle toho také volili v říjnových parlamentních volbách. A teď přemýšlí, zda by byl pro premiéra Babiše a celé Česko lepším prezidentem Miloš Zeman, nebo Jiří Drahoš.
Nejde přitom ani tak o jmenování Andreje Babiše premiérem, to Zeman i na podruhé zvládne, ať už volby v sobotu dopadnou tak, či onak. Ale o model spoluvládnutí premiéra s názorově bližším, či vzdálenějším prezidentem.
Pro zjednodušení předpokládejme, že Miloš Zeman je Andreji Babišovi ve svých názorech a postojích bližší než profesor Jiří Drahoš, byť to zdaleka tak jasné není, zvláště v oblasti zahraniční orientace země.
Zkušenost z okolních středoevropských zemí ukazuje, že rozdílnost názorů a postojů prezidenta se šéfem vlády, to že jsou každý z trochu jiného těsta a ne na všem se shodnou, může zemi nakonec prospět. Je to vidět hned na dvou sousedních státech, Rakousku a Slovensku, kde se hlavou země stali lidé, kteří se od šéfů vlád svých států v mnohém liší.
Na Slovensku to dokonce bylo tak, že Andrej Kiska současného premiéra Roberta Fica porazil v přímém souboji v prezidentských volbách.
Přesto jejich spolupráce funguje a to i ve zcela zásadních věcech klíčových pro budoucnost Slovenska, jako je společná snaha Fica a Kisky o co největší omezení vlivu ultrapravicové Lidové strany-Naše Slovensko Mariána Kotleby, nebo v podpoře aktivního členství Slovenska v Evropské unii a jeho podílení se na další evropské integraci.
Co by měl volič od prezidenta chtít?
Jak je důležitý prezident pro obraz země a její mezinárodní postavení je vidět i na Rakousku, kde se stal i na opakovaný druhý pokus hlavou státu profesor Alexander Van der Bellen, bývalý předseda strana Zelených.
To, že dokázal porazit Norberta Hofera, kandidáta populisticko-pravicové, i když dejme tomu už ne extrémistické, strany Svobodných, se ukazuje ještě důležitější teď, kdy Svobodní usedli v nové vládní koalici s lidovci Sebastiana Kurze.
Mnozí komentátoři a odborníci na Evropskou unii tvrdí, že právě Van der Bellen v prezidentském křesle pomohl výrazně zmírnit reakci států EU na problematickou vládu, takže na rozdíl od přelomu století dnes Rakousku žádná ostrakizace, či sankce nehrozí.
Jak Van der Bellen, tak Kiska prostě přes názorovou odlišnost se šéfy vlád svým zemím ve svých funkcích výrazně pomáhají a to je asi to hlavní, co by měl volič od prezidenta země chtít.
Opačné modely vidíme v Polsku a především v Maďarsku, kde jsou prezidenty lidé ze stejného politického tábora, jako jsou tamní vlády. Především hlava Maďarska János Áder, jež za vládnoucí Fidesz býval i předsedou parlamentu, se od Viktora Orbána a jeho politiky neodlišuje vůbec v ničem.
A Maďarsku to také vůbec v ničem nepomáhá, naopak to posiluje dojem, že tato země je dnes plně pod vládou jedné strany, což vyvolává ve zbytku Evropské unie oprávněné obavy. A s Polskem, kde vládne podobně z vládnoucí strany vzešlý Andrzej Duda to není o mnoho jiné.
Na českých voličích v pátek a sobotu bude, jaký model z těchto dvou variant výkonu prezidentské funkce pro Česko na příští roky vyberou.
Autor je redaktorem MF DNES
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
