Luboš Palata: Nebát se a cestovat
Byl konec února. Do Prahy za námi přijela naše německá kamarádka Petra, která nyní pracuje v Tunisku. My se ženou jsme už balili na naši vysněnou plavbu po Nilu v Egyptě a Petra měla trochu obavy, zda to není přece jen riskantní podnik, hlavně kvůli hrozbám teroristů.
Argumentoval jsem slovy, že poté, co to vzali v Egyptě pod kontrolu opět vojáci, se situace o dost zlepšila, ale moc dobře jsem věděl, že to není tak úplně pravda.
Desítky fotbalových fanoušků, co pár dní před tím zahynuli při potyčkách kolem káhirského fotbalového stadionu a i nějaké ty menší teroristické útoky, svědčily o opaku.
„Tak příště radši přijeďte za mnou do Tunisu. Tam je klid, mír, demokracie, tam se vám nemůže nic stát,“ říkala s úsměvem Petra a dodala, že na nás bude myslet a ať se hlavně z toho Egypta v pořádku vrátíme.
Dovolená v Egyptě byla nádherná. Počasí právě tak akorát, ani ne vedro, ale už teplo, i ke korálům jsme se při zastávce v dobře známém letovisku Hurghadě potápěli a moře už nebylo ani moc studené.
Plavba po Nilu splnila všechno, co jsme si přáli. Návštěva nubijské vesnice, kde chovají místo domácích pejsků krokodýly, obrovské, nádherné egyptské chrámy, výhled z paluby lodi na zelený břeh Nilu a za ním poušť, koptské křesťanské kostely i obří mešity, Egyptské muzeum v Káhiře s Tutanchámonovým pokladem, hrobky faraónů v Údolí králů a na konec, jako vrchol všech vrcholů egyptské pyramidy.
K tomu všemu jako bonus dva tisíce kilometrů jízdy egyptským venkovem, skalnatou pouští a na konec neuvěřitelná atmosféra dvacetimilionové Káhiry. Stihli jsme i navštívit na jihu Egypta autentické tržiště, popít čaj a zakouřit si z vodní dýmky.
Ani jednou jsme nepocítili pocit strachu, jedinou nepříjemností byli trochu dotírající obchodníčci kolem starověkých památek a nutnost dávat za cokoli takzvaný bakšiš, který se nakonec ukázal být největším výdajem naší dovolené.
Všude bylo sice plno vojáků a policistů, na cestě mezi letovisky a Luxorem byly občas kontrolní stanoviště na každém kilometru, podobně často byly úřadovny takzvané „turistické policie“, kam se můžete obrátit, pokud se ocitnete v nesnázích. Lodě na Nilu byli přesto poloprázdné a místní nám smutně říkali, že jsme první větší skupiny turistů po čtyřech letech.
Domů jsme přijeli nadšení a plní dojmů, jak má člověk ze správné poznávací dovolené přijet. Ale musím přiznat, že se nám i trochu ulevilo, že jsme doma, že se nám nic nepříjemného nestalo a že to máme takříkajíc za sebou.
„Tak příští rok za Petrou do Tunisu,“ říkal jsem pár dní po našem příjezdu nad fotkami pyramid ženě a vyprávěl jí o nádherném Kartágu, kouzelném středověkém starém městě v Tunisu a dalších krásách, co jsem je při svých předchozích návštěvách Tuniska viděl.
A pak přišla zpráva o teroristickém útoku v neslavnějším tuniském muzeu, při kterém teroristé zavraždili dvě desítky turistů z celé Evropy.
Přesto věřím, že do Tunisu příští rok, nebo někdy později pojedeme. Protože pořád věřím, že teroristé nám nenaženou strach a že nad nimi náš společný svět mírumilovných Arabů a Evropanů nakonec vyhraje.
Hezký první jarní víkend vám přeje váš Luboš Palata.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
