Luboš Palata: Spor Zeman-Schwarzenberg pokračuje

Zabývám se česko-slovenskými vztahy dvacet let. A za jeden z mála problematických bodů ve vztazích mezi našimi státy pokládám fakt, že ještě ani jednou v historii našich společných států nestáli v čele ambasád lidé, kteří by byli schopni svoji výjimečností symbolizovat i výjimečnost vztahů mezi oběma státy bývalého Československa. Ne, že by se mezi velvyslanci nenašlo pár úctyhodných osob, ale vzhledem k blízkosti Česka a Slovenska mi všechny přišli, dámy a pánové prominou, příliš málo.

Livie Klausová osobností, který by mohla mít onen symbolický význam, jež by česko-slovenským vztahům pomohl, nepochybně je. A to přes zásadní výhrady, které mám k jejímu zapojení se do prezidentské kampaně před přímými prezidentskými volbami, přes pochybnosti, jež se týkají mlčení o minulosti její rodiny i jejímu angažmá v dozorčích radách některých klíčových českých firem.

Protože roli první dámy po boku svého manžela zvládla mnohem lépe, než zvládl roli prezidenta České republiky její manžel Václav Klaus. Byť s onou malou výhradou ohledně jejího závěru.

Paní Klausová by českou ambasádu v Bratislavě nepochybně svojí osobností a také už i svým jménem nepochybně rozsvítila v tom smyslu, že by se o ní všude vědělo. S kvalifikací, o jejíž nedostatečnosti se Schwarzenberg zmiňoval, to také není tak zlé. Deset let v roli první dámy je kvalifikací samo o sobě. Navíc, byť Klausová byla ve stínu svého manžela, je nepochybně faktem, že se jedná o slušnou vysokoškolsky vzdělanou ekonomku, jež má z mnoha pohledů lépe se hodící vzdělání než mnozí kariérní diplomati.

V případě Livie Klausové bych tento velvyslanecký post nebral ani jako trafiku. Myslím, že ho bývalá první dáma nemá zapotřebí, spíše se trochu divím, že se jí do Bratislavy vůbec chce. Protože marná sláva, i být velvyslankyní je pořád práce a jak vím od svých přátel velvyslanců, mnohdy práce velmi náročná.

Prostě shrnuto a podrženo, poslat paní Klausovou jako velvyslankyni na Slovensko je docela dobrý nápad. Jako Slovenka symbolizuje propojení našich dvou zemí, jako bývalá první dáma bude velvyslankyní důstojnou a viditelnou. A pak má tato konstelace ještě jednou výhodu. Z Václava Klause se stane pouhý "manžel paní velvyslankyně". Slovníkem pana Schwarzenberga k tomu dodávám, že už za tuhle srandu to nepochybně stojí.