Luboš Palata: Vlak do Budapešti

5. září 2015

Je to jeden z nejkrásnějších středoevropských vlaků. Vlak z Prahy do Budapešti. Jede tak dlouho, že se v něm v klidu vyspíte a když se ráno vzbudíte, tak máte ještě dost času se kochat nádhernou soutěskou Dunaje kolem staroslavného Visegrádu, nebo mohutnou katedrálou v Ostřihomi, která stojí na místě, kde bylo kdysi první hlavní město Uherska.

Když přijede na okraj Budapešti, tak vlak zpomalí a klidně se sune vilovými čtvrtěmi a vinicemi severního okraje maďarského hlavního města, jednom z těch míst, kde si člověk říká, že by mohl klidně a příjemně žít. A pak přijde mohutné nádraží Budapešť Keleti, tak velkolepé, že ho v Praze nemáme.

Směrem z Berlína a Prahy v tom vlaku bývá mnoho japonských a jiných turistů, kteří ho používají jako levný a příjemný dopravní prostředek při svých toulkách střední Evropou. Spací vozy, které jedou už z Německa, byly už před deseti lety vyvedeny v nerezu a byl to pro mě takový ostrůvek civilizace v našem stále ještě v komunismu plácajícím se železničním světě.

Jen člověk musel vědět, že u pokladny má říci, že chce ten „lůžkový vůz z Německa“ a trochu si za to připlatit. V posledním roce, či dvou se už však zlepšily i České dráhy, takže už to takový rozdíl není.

Čtěte také

Jenže do Budapešti se teď vlakem dojet nedá. Ne, proto, že by byl o cestu vlakem na trase Berlín – Praha – Bratislava – Budapešť a zpět malý zájem. Ale z důvodu odlišného , že je zájem příliš velký. Ovšem opačným směrem, ne z Německa do Budapešti, ale z Budapešti do Německa.

Tisíce a tisíce syrských uprchlíků chtějí využít pozvání Angely Merkelové a vydat se do země, která jako první a vlastně dnes v Evropě jediná řekla, že lidi utíkající ze Sýrie před válkou nebude vyhánět nikam zpátky, ale postará se o ně.

Uprchlík v Budapešti drží plakát Angely Merkelové. Přístup k uprchlíkům v Německu se zásadně liší od postoje středoevropských států

Bylo to velkorysé gesto, která má nepochybně správný základ. Lidem utíkajícím před válkou bychom opravdu měli pomoci. A válka v Sýrii není válkou vzdálenou, je to válka na evropských hranicích a je to do určité míry i válka o hodnoty naší evropské civilizace.

Minimálně v té části této války, která probíhá mezi prozápadními syrskými povstalci a Islámským státem. Války, v níž našim spojencům, kterým jde doslova o holý život, pomáháme příliš, příliš málo.

Čtěte také

Exodus, který prozatím zaplavil budapešťská nádraží a vedl ke zrušení vlaků nejen do Prahy a Berlína, ale i do Vídně a Mnichova, je jen logickým důsledkem už roky trvající války. Války, v níž není zatím vítězů, ale je mnoho, mnoho poražených. Chci věřit, že se brzy vrátí situace zase k normálu, že se půlmiliardová Evropa důstojně postará i o statisíce uprchlíků ze Sýrie a že vlak do Budapešti zase začne jezdit.

Na závěr bych chtěl už do novinářského nebe pozdravit Sašu Tolčinského, s nímž jsem měl tu čest roky na svých fejetonech spolupracovat. Odešel v něm skvělý novinář, kamarád a dobrý člověk, který tu nejen mě bude moc chybět. Váš Luboš Palata.

autor: pal
Spustit audio