Luboš Palata: Zakleté západočeské pohraničí se probouzí

Je to takový zapomenutý kout světa v Českém lese u hranic s Bavorskem, stanový tábor synova pražského oddílu Pětka je uprostřed hustých horských lesů, několik kilometrů od nejbližší vesnice.

Zde jsou zhýčkaní pražští mladíci celý měsíc bez počítačů, mobilů, elektřiny a jedinou spojnicí s civilizací jsou jim dopisy a občas i nějaké ty noviny, které si nechávají posílat.

Jedí, co si na ohni uvaří, koupou se v čisté ale horsky studené říčce Radbuze, nosí, co si v rukou vyperou. A ještě podnikají různé skautské výpravy a zkoušky, které nemají daleko k výcviku jednotek rychlého nasazení. Po měsíci u Radbuzy se z Davida vždy stane trochu jiný kluk, který vyroste a to nejen o pár čísel do výšky, ale tam nějak vůbec.

Čtěte také

Tou věcí, kterou jsem vyženil, je možnost přijet za Davidem třetí červencový víkend na takzvaný „návštěvák“, a zažít tak alespoň jeden víkend spolu s ním a alespoň okusit kousek něčeho, o co mě dětství prožité v komunismu a v pionýru připravilo. Spolu s nocí prožitou ve stanu uprostřed těch nejtišších lesů, co znám, je to i příležitost vydat se z Prahy do pohraničí.

To v Českém lese bylo společně s tím šumavským vůbec nejuzavřenějším pohraničím vůbec. Po válce odsud Češi vyhnali sudetské Němce a po únorovém převratu odsud komunisté vyhnali lidi vůbec. V pohraničním pásmu tak zbyli jen pohraničníci a několik málo prověřených a hlídaných vesničanů.

Dnes, po dvaceti pěti letech po pádu železné opony příliš lidí nepřibylo, ale celé česko-bavorské pohraničí poměrně utěšeně vzkvétá. Rozhodně více než jeho za komunismu daleko méně vylidněná obdoba u hranic s bývalým východním Německem.

Český les|foto: www.plzensky-kraj.cz

Novým spolkovým zemím se zdaleka nedaří tak jako Bavorsku, dnes jedné z nejbohatších a nejprůmyslovějších spolkových zemí. Je paradoxem dějin, že výstavní skříň Spolkové republiky a jejího průmyslu udělali z Bavorska z velké části právě čeští a moravští Němci, které jsme tam z našeho pohraničí po válce vyhnali.

Evropská unie a také zlepšené bavorsko-české vztahy posledních let dokázaly na mnoha místech západočeského pohraničí doslova zázraky. Zanedbaná městečka, jako třeba krásný Horšovský Týn nebo Domažlice, se vrátila ke své bývalé kráse, nový život i peníze jsou vidět i v mnoha vesnicích a osadách.

Přitom tu pořád najdete nedotknutou přírodu a zvláštní klid, který byste kolem Prahy, ale třeba i v přelidněných Krkonoších hledali marně. Ze západočeského pohraničí se i díky magnetismu sousedního Bavorska opět stává jeden z nejhezčích koutů Čech, kterým kdysi bylo. A to je dobrá zpráva pro celé Česko.

Hezký prázdninový víkend vám přeje váš Luboš Palata.