Lukáš Jelínek: Provokace je Zemanovou metodou
Vypáčit ze stranických lídrů názor na prezidentské kandidáty je krátce před sněmovními volbami nadlidský úkol. Mají svých – mnohem vážnějších – starostí dost, navíc výběr je obtížný. Nemluvě o tom, že samotní uchazeči o pomyslný polibek smrti od partají nestojí.
V nedělní anketě ČTK nakonec s jedinou překvapivou reakcí přišel šéf TOP 09 Miroslav Kalousek, když se nechal slyšet: „Při vší té hrůze, kterou dnes a denně cítíme, když se podíváme, co dělá současný prezident republiky, tak pochopitelně může platit, že změna nemusí být vždy k lepšímu.“
Když byly stranické špičky tázány, zda nenabídnou někoho vlastního, vesměs odmítavě kroutily hlavou. Pouze ODS, jež má ve svých řadách nabízejícího se Jaroslava Kuberu, si nechává otevřená vrátka. Zbytek spektra po volbách zauvažuje nad stávajícími adepty, anebo se tím nebude zdržovat vůbec a počká si, jak rozdají karty samotní voliči.
Dá se to chápat. Štěpných linií je v tuzemské politice dost na to, aby se musely rozehrávat další. V případě výběru hlavy státu parlamentem by to ještě smysl mělo.
Za dnešní situace je ale důležitější hovořit o tom, na co strany zastoupené ve Sněmovně a Senátu skutečně dosáhnout mohou – a to jsou prezidentské pravomoci. Ústavní systém by měl být především vyladěn tak, aby Hrad nebyl druhým centrem vlády, nebo jejím protivníkem.
Přitom Miloš Zeman právě tento scestný přístup zastává. Přimlouvá se za právo prezidenta navrhovat zákony i za úbytek kompetencí kontrasignovaných premiérem. Do budoucna by též aktivněji zasahoval do skládání vlády či odvolávání ministrů. K tomu by se měly strany vyjadřovat, ne ke jménům odvážlivců ochotných zkusit si prezidentskou loterii.
Méně znamená více
Dobrá zpráva je, že Zemanovi vyzyvatelé rozšiřování prezidentova hájemství nefandí. Jiří Drahoš, Michal Horáček i Pavel Fischer naopak kritizují způsob, jakým Zeman naplňuje dnešní pravomoci. Působí to dojmem, že po vzoru Andreje Kisky na Slovensku by se místo kuloárního piklení intenzivněji zajímali o životy lidí a společenské nálady.
I když je fakt, že Miloš Zeman stíhá všechno. Tvrdí sice, že kampaň nevede, ale po krajích cestuje ostošest a každý týden svými rozhovory pro soukromou televizi zásobuje veřejný prostor skandálními výroky.
Servítky si nebere ani v cizině. Volání po zabití Kim Čong-una trestním komandem i úvahy o ruské kompenzaci za ukrajinský Krym mají společného jmenovatele v domácí politice: Zeman se bude moci voličům vykázat, jak moc je v zahraničí citován.
Podobnou metodu, byť v profesorštějším hávu, kdysi zavedl už Václav Klaus. Čím provokativnější myšlenka, tím větší pravděpodobnost, že vzbudíte pozornost. A když se cizina proti vám začne ohrazovat, obrátíte se na české národovce a postěžujete si, jak vám ta neschopná Evropa nebo i celý zkažený svět hází klacky pod nohy.
Kdyby tento přístup selhal, musel by prezident snad polykat brouky potemníky jako kdysi jeden neúspěšný uchazeč o poslanecký mandát. Nadělal by tím asi méně škody a proteiny možná i posílil svoje zdraví, ale spokojený by nebyl. Pro Miloše Zemana je cennější skandál než nuda.
Výjimkou může být sestavování příští vlády. Když je při něm prezident příliš aktivistický, jedny zákonitě potěší a druhé namíchne. Poměry jsou vratké a v prezidentském klání půjde o každý jeden hlas. Proto Zeman raději míří svůj ostrovtip jinam – a sokové i komentátoři pak vedou kampaň za něj. Přístup stran tak není vůbec od věci. I u pozornosti věnované prezidentovi zhusta platí, že méně znamená více.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
