Lukáš Jelínek: Sněmovna je jiná než vláda, ale na vedlejší kolej nepatří

7. prosinec 2017

Pravděpodobnost, že předseda ANO Andrej Babiš dokáže řídit vládu, je celkem vysoká. Jedná se o orgán exekutivní a v něm to za jistých okolností může šlapat jako ve firmě. Zvlášť když premiér bude klást důraz na výkon.

Jinak se to ale má s parlamentem. Ten funguje podle zcela jiných zákonitostí. Hlavně by se v něm mělo dvakrát měřit a jednou řezat. To znamená nic neuspěchat, vést nad zákony zevrubnou diskusi, jež je základem demokracie, a probírat všechna pro i proti.

Ze všeho nejhorší je, když zastupitelský sbor začne připomínat výrobní linku produkující jeden výrobek za druhým, dost často i zmetkový. Ústavní právníci i politologové tudíž bývají jaksepatří vyděšení, když se začne hovořit o legislativní smršti.

Proto nelze jen tak přejít názor, se kterým se nedávno Hospodářským novinám svěřil úspěšný byznysmen a čerstvý poslanec za ANO Pavel Juříček. Podle něj je Sněmovna „strašně málo efektivní“ a se „složitým provozem“. Dosavadní jednací řád prý „nespěje k tomu, „abychom mohli dělat rychlé a efektivní kroky“.

Za „malicherné“ pak třeba považuje spory o to, kolik lidí bude ve výborech. Zároveň se domnívá, že by se poslanecký mandát měl vykonávat „pokud možno zadarmo“ a do Sněmovny by měli kandidovat lidé, „kteří se sami o sebe dokážou postarat“.

Ministr financí Andrej Babiš z hnutí ANO mluvil před poslanci o kauze Čapí hnízdo

Ledasčemu z výše citovaného jistě značná část občanů fandí a v souladu s tím volí. Když pomineme, že v logice uvažování poslance Juříčka by na poslancování museli zapomenout učitelé, vědci a řada dalších hůře placených zaměstnanců, tak ještě varovnější je představa, že by úspěšní a zajištění jedinci v parlamentu sekali zákony jako Baťa cvičky.

Nekritická převodová páka vlády?

Jenže ono i to dohadování o zastoupení ve výborech má svůj smysl. Řečeno jazykem technokratů, každá strana by měla mít právo účastnit se výrobního procesu na úrovni nejnižší hospodářské jednotky, aby na produkované komoditě mohla zanechat svoji signaturu.

Co se jedněm ale může jevit jako banální opakování zákonitostí parlamentní demokracie, druzí mohou pokládat za návod ke komplikování a zdržování. Problém nastává, když druhá skupina je dost silná na to, aby zvyklosti měnila.

Podobně to je s přístupem k práci orgánů činných v trestním řízení. Budiž, je možné se domnívat, že by neměly svými procesními úkony ztěžovat příštímu ministerskému předsedovi výkon funkce, protože ten je důležitější než nějaká jedna vyšetřovaná kauza. Ale když takové stanovisko zformuluje špičkový ústavní činitel, lze mít obavy, zda se nejedná o jakousi přátelskou radu policistům a státním zástupcům.

Lukáš Jelínek

A ještě jeden znepokojující příklad se dá uvést. To když stane v čele sněmovního bezpečnostního výboru člověk, který má problém rozlišit skutečnost od fámy, a ví se o něm, že skočí na kdejaký špek. Pak teprve se Poslanecká sněmovna může přiblížit pověstné „žvanírně“.

Profesionální politik se zkrátka nepozná podle toho, z jaké společenské vrstvy přichází a zda je s to pracovat pro stát zadarmo, nebo ne. Zatímco na čele konkrétních resortů to expertům z praxe může slušet, odbornost pro výkon ústavních funkcí obecně se odvíjí především od úcty k demokracii a jejím pravidlům a od aspoň základní informovanosti o veřejném dění a o světě, ve kterém žijeme, nikoli o tom virtuálním z pochybných webů.

Kdyby měl být parlament jen zmatenou a nekritickou převodovou pákou vlády rezignující na svoji kontrolní roli, bylo by to stejně špatně, jako kdyby se kabinet snažil řídit zemi jen svými usneseními a ministerskými vyhláškami. Doufejme, že se po žádné z těchto cest nevydáme.

Spustit audio