Magdalena Bartošová: Opatrné námluvy? Turečtí sociální demokraté na Taksimu a v prezidentském paláci v Ankaře
Turecká opozice řeší po zmařeném vojenském převratu z 16. července kvadraturu kruhu. Otázka zní, jak mají odsoudit vojenský převrat, který mířil proti jejich rivalovi, prezidentu Erdoğanovi, a distancovat se přitom od jeho nedemokratických praktik před pučem a po něm?
Otázku řeší v různé podobě každá ze tří opozičních stran: nacionalisté, sociální demokraté i prokurdská strana HDP, jejichž lídři vloni v červnu selhali při pokusu sjednat koalici po červnových volbách, čímž umožnili Erdoganovi vypsat a nakonec v listopadu vyhrát předčasné volby.
První razantní krok udělali socialisté. Minulý týden hlasovali v parlamentu proti zavedení výjimečného stavu a na neděli pak svolali masový protestní mítink na největší istanbulské náměstí Taksim. Poněkud ve stylu chytré horákyně na něj pozvali také představitele Erdoğanovy strany, kteří pochopitelně samozřejmě přijali a pozvání ihned propagandisticky využili: provládní deník Daily Sabah hned v pondělí vyzdvihl socialisty za jejich rozumné chování.
Sociální demokraté mohli s takovou interpretací počítat, ale co naplat – potřebují se zviditelnit a opoziční shromáždění jsou zakázána. Za cenu ústupku Erdoganovi tak jejich předseda Kılıçdaroğlu získal na Taksimu prostor, aby před zraky národa vyhlásil takzvanou taksimskou deklaraci o deseti bodech.
Sociální demokracie tak vzkázala turecké i mezinárodní veřejnosti, že i v podmínkách výjimečného stavu žádá dodržování lidských práv a svobod a trvá na zachování parlamentní demokracie. Tento požadavek je hozenou rukavicí Erdoğanovi, který potřebuje parlamentní většinu k zavedení prezidentského systému v zemi, anebo by si právě v podmínkách výjimečného stavu mohl myslet, že ji vlastně ani nepotřebuje a mohl by například vypsat referendum.
Sociální demokraté zformulovali svůj manifest natolik opatrně, že Erdoğan pozval jejich lídra na pondělní schůzku do prezidentského paláce v Ankaře, kde mají hlavní politické strany diskutovat, kam se Turecko vydá po puči. Je to mimochodem poprvé, kdy Kılıçdaroğlu vůbec do Erdoğanova paláce vstoupil, poté, co léta kritizoval neúměrné náklady na jeho honosnou výstavbu.
Sňatek z rozumu
Druhým pozvaným zástupcem opozice byl předák nacionalistů Devlet Bahçeli, naopak viditelně chyběl mladý předseda prokurdské strany Selahattin Demirtaş, kterého Erdoğan nepozval vůbec.
Jak vlastně vypadal onen nedělní mítink sociálních demokratů na Taksimu, který je teď možná vynese do role Erdoğanova nečekaného nového spojence? Především působivě zalil náměstí rudou a bílou barvou, protože se účastníci po tisících „vyzbrojili“ národními vlajkami. To není nic zvláštního, protože s vlajkami vyráželi celý minulý týden i stoupenci Erdoğanovy strany AKP, které prezident opakovaně zval sms zprávami do ulic.
Rozdíl je v tom, že sociální demokraté přinesli na Taksim a tedy před kamery i portréty zakladatele republiky Atatürka. Ten jako symbol sekularismu není Erdoğanovi příliš po chuti, jak o tom svědčí fakt, že islamistický prezident nevysloví jeho jméno, ani když mluví o největším istanbulském letišti nesoucím Atatürkovo jméno, a místo toho se drží starého názvu Yeşilköy.
Atatürkovy portréty na Taksimu v neděli dobře ilustrovaly požadavek sociálních demokratů, aby Turecko zůstalo sekulárním právním státem. Kromě toho socialisté ve svém manifestu vyzvali vládnoucí stranu, aby trestala aktéry převratu s respektem k lidským právům a svobodám.
To se v tuto chvíli neděje: na veřejnost pronikají obrázky účastníků puče poté, co byli zřejmě mučeni, vládní představitelé mluví o trestech smrti, jehož se dožaduje i proerdoganovská ulice, a v celách předběžného zadržení sedí na deset tisíc lidí, kteří tam můžou v podmínkách výjimečného stavu zůstat bez udání důvodů až třicet dní.
Nedělní mítink socialistů na Taksimu a pondělní pozvání jejich předsedy do Erdoğanova paláce může znamenat, že islamistický prezident zvažuje sňatek z rozumu se spojencem, který by mu asi pomohl zachovat si tvář před západem – možná jen nakrátko, možná ne úplně, ale do jisté míry třeba ano.
Pak bude zajímavé sledovat, kam až nechá Erdoğan zajít svého sociálnědemokratického kritika, a samozřejmě také naopak, kam sociální demokraté nechají zajít Erdoğana.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
