Mirka Salavová: Ohlédnutí za Listopadem

15. listopad 2014

Zlomové okamžiky českých, potažmo československých, dějin se opakují po dekádách. Například to byly roky vzniku samostatného státu, německé, či sovětské okupace. Z této řady vybočuje 17. listopad roku 1989.

Ať už tím, že se odehrál po 21 letech nebo tím, že bylo prolomeno tabu - násilí režimu na dětech. Komunistický režim se zásahem na Národní třídě vyrovnal nacistům a jejich zásahu proti studentům v roce 1939.

Dle mého názoru, to nejlépe vystihli herci Divadla Járy Cimrmana, svou Listopadovou 89: „Bijí vám děti; bijí nám děti; za půl století už poněkolikáté; čeho se ještě dočekáte; čeho se všichni dočekáme, když práva křičet teď se vzdáme? Kdo za nás naší pře se ujme. Nemlčme už a protestujme!"

Již čtvrtým rokem studuji historii. Znám, nebo bych měla znát zlomové okamžiky naší země. Proč je pro mě tedy listopad 1989 tak mystický? Je to jednoduché, byli to právě studenti, stejně staří, stejně moudří, stejně roztěkaní, stejně naivní, stejně toužící po možnosti křičet, lidé jako my - jen oni, na rozdíl od nás, nesměli.

Čtěte také

Byli to studenti, kterým se podařilo změnit nezměnitelné. Byli to studenti, kteří se rozhodli, bez ohledu na následky, začít konečně křičet. Byli to právě studenti humanitních oborů, kterým již nestačilo vyrůst jako součást nehybného systému. Nevadily jim prázdné regály v obchodech nebo nemožnost poslouchat západní hudbu; vadilo jim, že se ve školách učí pokroucené dějiny, že nemohou říct vlastní názor, že jejich soukromé aktivity jsou sledovány.

Vadilo jim, že nemají život. Nebo - vadilo jim to? Myslím si, že ANO! Myslím si, že můj pohled na tento den a jejich vzpouru je tak obdivný proto, že netuším, zda já bych našla sílu a odvahu snažit se změnit systém, který byl „na věčné časy". Nevím, zda bych se nebála výhružek od StB, výhružek od vedení školy, výhružek od spolužáků.

Studenti si před policisty sedají na zem

Samozřejmě vím, že to nebyli pouze studenti, ale i disent, divadelníci, dělníci nebo „šedá zóna", kteří se snažili o změnu režimu. Osobně pro mě však zůstávají studenti těmi nejvýraznějšími.

Symbolika tohoto dne zůstane mnohým skryta. Dnešní středoškolská generace mnohdy netuší, proč vlastně zůstává 17. listopadu doma, proč se slaví Mezinárodní den studenstva, kdo byl Jan Opletal, proč se v lednu 1989 připomínala smrt Jana Palacha. A je to vlastně pravda, proč toto všechno připomínat? Má to smysl, má to cenu? ANO, má! A proč? Protože my můžeme!

Autorka je studentkou 1. ročníku navazujícího magisterského studia, obor Historie, Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem.

autor: Mirka Salavová
Spustit audio