Ondřej Houska: Záchrana Řecka byla plná chyb, přiznal MMF

7. červen 2013

Záchrana Řecka v té podobě, jak se uskutečnila, byla chybná. To je závěr analýzy mezinárodní pomoci Řecku, kterou publikoval Mezinárodní měnový fond (dostupná zde: http://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2013/cr13156.pdf). Jeho pracovníci konstatují, že fond při poskytnutí půjček Řecku porušil řadu vlastních pravidel. Předně je z dnešního pohledu jasné, že řecký státní dluh nebyl udržitelný, Řecko bylo jednoduše nesolventní. A takovým zemím fond půjčovat nemůže.

Z evropské perspektivy je zajímavější to, co si Mezinárodní měnový fond myslí o krocích Evropské unie. Podle fondu měla mnohem dříve přijít na řadu restrukturalizace řeckého dluhu, tj. škrtnutí jeho podstatné části. K ní se fond spolu s eurozónou odhodlal až loni na jaře. Teď ale pracovníci fondu tvrdí, že takový krok měl přijít na samém počátku – a to kvůli už zmiňované neudržitelnosti obrovského řeckého státního dluhu.

Podle fondu se ale země eurozóny a Evropská komise umazání řeckých dluhů tvrdošíjně bránily. Výsledkem je situace, že téměř veškerý řecký dluh teď drží tak zvaní oficiální věřitelé, tedy státy eurozóny, měnový fond a Evropská centrální banka. Soukromí investoři své peníze díky mezinárodním půjčkám Řecku vesměs dostali zpátky. Podle měnového fondu je to špatně. Soukromý sektor měl o podstatnou část svých půjček Řecku přijít už před víc než třemi lety. Řecký dluh by se jednak stal splatitelným a dále by soukromé banky a další investoři nesly náklady za to, že Řecku nerozvážně a za nízký úrok půjčovaly. Jenže takový radikální krok v Evropě nezískal podporu.

Evropská komise kritiku ze strany fondu tvrdě odmítla. Škrtnutí řeckých dluhů hned na samém počátku problémů podle ní nebylo možné, protože by na trzích vyvolalo paniku. Investoři by se prý ptali, jaká další země přijde na řadu, a na pokraj bankrotu by spadly další státy.

Je samozřejmě nemožné posoudit, zda je tato argumentace správná a zda taková katastrofa skutečně hrozila. Jisté ale je, že nákaza se v eurozóně šířila tak jako tak. Irsko, Portugalsko a Kypr o pomoc požádat musely, Španělsko a Itálie k tomu v jednu chvíli neměly daleko. Škrtnutí části řeckých dluhů nakonec stejně přišlo, jen se tak stalo o dva roky později. Je tak jasné, že zvolený způsob záchrany Řecka byl hlavně politický: vedený obavou z rozpadu eurozóny a pochopitelnou neochotou věřitelů půjčit zemi víc.

Celá řada ekonomů od počátku tvrdila, že řecký dluh je neudržitelný a je potřeba ho radikálním umazáním snížit; že je to prostě nevyhnutelné. Na jejich slova nakonec došlo a Mezinárodní měnový fond jim teď dává za pravdu. Velké množství analytiků v současnosti nadále tvrdí, že ani stávající úroveň řeckého dluhu ještě není udržitelná a dříve či později bude muset dojít k dalšímu odpisu. Ten by ovšem tentokrát na svých bedrech skoro stoprocentně nesli daňoví poplatníci v eurozóně. Její představitelé něco takového sice vylučují, Mezinárodní měnový fond ale naznačuje, že jiná cesta není. Na základě dosavadního průběhu dluhové krize by si člověk vsadil spíš na to, že pravdu má měnový fond a jeho analytici.

autor: oho
Spustit audio