Ondřej Konrád: Co je dovoleno Bohovi

Stačí si jen poslechnout nahrávky amerických rapperů, i jejich tuzemských žáků ve stylu hip-hop. Stačí se podívat, jak mluví filmoví gangsteři od časů Quentina Tarrantina, tedy už víc než 20 let. A tak dále.

Do běžné řeči přešlý vulgární slovník ovšem zároveň ztratil někdejší břitkost, oposlouchal se a zevšedněl. Přesto určité výrazy ještě pořád spíš neužíváme, aspoň nikoli na veřejnosti, určité společenské kódy stále platí, anebo k nim aspoň cosi cítíme.

Jestliže ovšem slovník, kdysi dávno označovaný coby dlaždičský, užívá hlava státu v přímém přenosu rozhovoru pro veřejnoprávní rádio, vzbuzuje to údiv, rozruch a rozhořčení.

Miloš Zeman si sice libuje v občasném šokování, mimo jiné právě i výrazivem, tentokrát ale zašel dost daleko.

Čtěte také

A není se co divit, když je Rada Českého rozhlasu okamžitě zavalena stížnostmi. Přestože ty by spíš měly mířit spíš do prezidentské kanceláře. A to s neústupným vyžadováním odpovědi.

Rádio je v tom nevinně, těžko si představit, že prezidentovo vystoupení přeruší. Přestože v jiném případě by se tak asi stalo. Ale prezident je prezident.

Ještě se ani nestačilo spustit zdvižené obočí nad tím, že Miloš Zeman překousl hospodské oblečení vyznamenávaného filmového režiséra, který o něm natočil dokument, a prezident, jako by tímto skandálkem povzbuzen, hovořil z Lán vysloveně odvázaně.

Prezident Miloš Zeman se zúčastnil 26. října recepce na české ambasádě v Pekingu|foto: ČTK,ČTK

Vyznělo to ovšem krajně trapně, bylo to nadbytečné. A ještě ke všemu i ne zrovna přesné – kupříkladu překlad názvu skupiny známých ruských punkerek.

Neboť anglické vulgární označení pro vaginu zní poněkud jinak, mimochodem velmi foneticky blízko slovu českému. Zatímco pussy je termín spíše mazlivý, viz spojení pussycat, čili označení koťátka.

Což ovšem může mít i význam synonymický, a tedy poblíž výkladu českého prezidenta.

Který si snad myslel, že se slovníkem štamgastů čtvrté cenové skupiny jakýmsi způsobem blíží k lidu. O což mimo jiné usilovali i někdejší komunističtí státníci, třeba Antonín Zápotocký. Který by si ale nikdy nedovolil mluvit na veřejnosti tak, jako hlava současného demokratického státu.

Jemuž naslouchá nejširší veřejnost, včetně do prudkých rozpaků upadlých učitelů. Jak se asi zachovají, až budu žáci hovořit stejně vulgárně a hájit se tím, že to přece dělá i pan prezident?

Budou pedagogové oponovat okřídleným, že co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi? Ale: Kdo je tady vlastně Bůh? A kdo vůl?