Ondřej Konrád: Konvičkovo představení za hranicemi nejen vkusu
Mezi lidem koluje stará historka, v níž část komparsu válečného filmu Most u Remagenu, natáčeného počátkem léta roku 1968 u starého železného mostu přes Vltavu v Davli, skočila o pauze do džípu a dojela se osvěžit do hospody ve vedlejší obci, kde štamgasti o filmování pranic nevěděli.
Když do výčepu vstoupili muži v amerických uniformách, osazenstvo zůstali zírat. Ale jeden chlapík údajně vykřikl: „Hurá, jsou tady, teď už můžu, Franto!“, a vrazil místnímu komunistickému funkcionáři ránu pěstí.
Není jisté, jestli se tak skutečně stalo, ale představitelné to je. A plyne z toho, že v určitých vypjatých situacích, jakou byla právě doba těsně před sovětskou okupací, může snadno dojít ke zkratu.
Protiislamistický aktivista Martin Konvička tuhle typicky českou anekdotu ze života asi nezná, protože jinak by ho třeba napadlo, že když přijede na korbě terénního vozidla pod černým praporem Islámského státu na Staroměstské náměstí převlečen za džihádistického předáka, jme se vykřikovat Alláhu Akbar!, a jeho rovněž maskovaní kolegové počnou pálit do vzduchu dávky ze samopalů, třebaže neškodných, to se dá těžko poznat, mohl by jim někdo z davu odpovědět střelbou skutečnou.
Konvička pominul, co mohl způsobit
To se naštěstí nestalo, ale ke zkratu v časech reálných krvavých útoků stejně došlo a lidé v panice utíkali a padali na zem. Pan Konvička to zřejmě považoval za vtipné. Jenomže hranice mezi humorem a trapností, nebo nadsázkou a vyvoláním zmatku, v němž se lze snadno zranit, nebo zkolabovat, mohou být tenké, skoro nezřetelné.
Magistrátem povolenou, ale blíže nespecifikovanou akci nakonec policie stopla. Ovšem až ve chvíli, kdy největší panika pominula, a bylo zřejmé, že jde o velmi svérázný druh happeningu.
Následovaly odsudky: ministr vnitra Chovanec mluvil o „politickém a občanském kreténismu," primátorka Krnáčová zase o selhání příslušného úředníka. A Generální inspekce bezpečnostních sborů šetří, zda přítomní policisté neměli zakročit podstatně svižněji. Ve vzduchu pak mohou viset různá obvinění, včetně šíření poplašné zprávy.
Jak se říká, „jasná zpráva“ je pak ta, že Martin Konvička úplně pominul, co všechno mohl snadno způsobit. A také, že navíc nevkusně spojil své představení s 21. srpnem 1968 poukázáním na to, jak před 48 roky lidé demonstrovali proti okupaci a pak se jich řada stala věrnými sluhy SSSR.
Najít ale souvislost mezi někdejší prospěchářskou kolaborací a útoky džihádistů nelze ani při nejlepší vůli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
