Ondřej Konrád: Nad „nepoužitelnými dětmi“ zůstává rozum stát

1. srpen 2014

Když autor těchto řádků glosoval v Názorech a argumentech pokus ombudsmanky Anny Šabatové nalézt cestu, aby se Ústavní soud vyjádřil k otázce zatím zákonem u nás zapovězené adopcí dětí registrovanými páry stejného pohlaví, napsal, že většina české veřejnosti je podle všeho proti a to ovlivňuje i postoje politické reprezentace.

A dodal, že politikové jakoby na druhé straně nevnímali, že v dětských domovech zůstává mnoho dětí nikým neosvojených a spořádaným homosexuálním párům zároveň odpíraných.

Netušil ovšem, že záhy na to poslanec ODS a člen ústavně-právního výboru sněmovny Marek Benda v televizní diskusi s ministrem pro lidská práva Jiřím Dienstbierem projeví názor podstatně vyhraněnější. Doslova totiž prohlásil: „Dobře víte, pane ministře, že v dětském domově žádné použitelné děti v reálu nejsou.“

Čtěte také

A když na to ministr ironicky reagoval, že „použitelné děti“ je hezký termín, poslanec se moc nezarazil: „Možná to zní drsně, ale to jsou děti, které jsou mnohdy jako tak nemocné a tak..., že nikde jinde než v tom dětském domově nepřežijou.“ Po chvíli si zřejmě uvědomil, že zašel daleko a počal vysvětlovat: onou „nepoužitelností“ myslel děti, které musí být „právně volné“.

To je ale přece samozřejmé, k adopci mohou být vydány pouze děti, jichž se rodiče definitivně vzdali (v drtivé většině jde o samotné matky, otcové často ani nejsou v křestním listu uvedeni), nic bližšího se o biologických rodičích nedozví ani ti, kdo si dítě z ústavu osvojili. O nějakých „právně nikoli volných dětech“ tedy vůbec nemůže být řeči.

Dětský domov Senožaty

Tak dlouholetému zákonodárci jakým je Marek Benda, to musí být známo. Původně politik Křesťanské demokratické strany, jež pak v půli devadesátých let vplynula do ODS, sám otec čtyř dětí, následně dostává v médiích co proto.

A je připomínáno jeho autorství takřečeného „náhubkového zákona“, omezující svobodu médií (posléze senátory změkčeného), i závěrečná práce na plzeňské právnické fakultě, vytištěná nezvykle velkým písmem, čímž nabyla kýženého počtu stran. To jistě není fér, neboť to s výroky na téma adopcí nesouvisí.

Možná se pan poslanec, coby katolík odpůrce adopcí homosexuálními dvojicemi, na což má samozřejmě plné právo, skutečně v televizním studiu jen nešťastně vyjádřil. Ale dlužno říci, hodně nešťastně. A ani dodatečným vysvětlováním dojem mnoho nevylepšil.

Čtěte také

Příslovečně lze „mezi řádky“ z jeho slov k ministru Dienstbierovi totiž bohužel číst cosi předsudečného. Že totiž odložené děti mají neblahou genetickou výbavu. A tudíž jsou „nepoužitelné“. Jistě, často jde o neplánované potomky osob sociálně a všelijak jinak pošramocených. Už to, že se novorozeněte někdo vzdává, je přece drastické a pro téměř každého nepředstavitelné.

Ale někdy je situace matek de facto neřešitelná a ony aspoň doufají, že jejich dítě bude v péči a lásce těch, kdo sami mít děti nemohou. Jinými slovy, že děti, o které se z nejrůznějších důvodů nejsou mocny postarat, dostanou šanci. Aby na ně mělo - řekněme standardní prostředí - rozhodující pozitivní vliv.

spící novorozeně

Jsou ovšem případy, kdy adopce nedopadly dobře a kdy se, opět řečeno zjednodušeně, projevilo nešťastné genetické dědictví. Ale určitě nelze hovořit o pravidlu. A odborníci to dobře vědí. Nepochybně se začnou také ozývat.

Označit děti v ústavech generálně termínem „nepoužitelné“, a dodávat, že to je přece každému známá realita, jako to učinil pan poslanec, je předaleko za hranou termínu jiného, totiž „politické korektnosti“. Upřímně řečeno, rozum nad tím zůstává stát. A znovu dodávám, s adopcemi dětí homosexuálními páry to nesouvisí.

Spustit audio