Ondřej Konrád: Nastal čas hledat prezidentského kandidáta
Když 17. listopadu ráno před Hlávkovou kolejí hovořil premiér Bohuslav Sobotka o tom, že „na strachu řady našich občanů z migrační vlny parazitují populisté a všichni ti, kdo politicky žijí ze šíření nesnášenlivosti“, mohl maximálně jen tušit, v jakém duchu se za pár hodin bude odehrávat mítink na Albertově.
Kde by člověk očekával akci související také jak s Mezinárodním dnem studenstva a především s tím, že odtud před šestadvaceti lety vyšel zástup lidí komunistickou policií následně zablokovaný a zmlácený na Národní třídě.
Jenže albertovská realita předčila představy ne pouze Sobotkovy, neboť tu proběhla doslova bezuzdná oslava prezidenta Miloše Zemana, promíchaná s demonstrací nenávisti k jednomu náboženskému proudu. Hlava státu stála na pódiu před svou obří podobenkou a nápisem „Ať žije Miloš Zeman“, což bylo samo o sobě vzhledem k datu a místu shromáždění nevkusné.
A nadto se hned vedle prezidenta vyskytoval na tribuně Martin Konvička, šéf otevřeně xenofóbního hnutí. Odmítavé reakce zřetelné většiny české politické reprezentace zazněly bezprostředně a ještě stále neutichly.
V pátečním rozhovoru pro Hospodářské noviny je pak vyostřil právě Sobotka: Miloš Zeman podle něho vystoupením „s těmi, kdo byli na pódiu a pro to publikum, které se na Albertově shromáždilo, legitimizoval šíření xenofóbie a nenávisti v extrémní podobě“.
V interview pak premiér dále mimo jiné říká: „V současné chvíli jsme všichni v sociální demokracii na prezidenta strašně naštvaní za to, co udělal.“ Zřejmě jsou tentokrát prezidentovým výstupem zaskočeni i politici ČSSD považovaní za příslušníky konzervativního křídla ve straně.
Z nichž snad vůbec neznámější severočeský poslanec Jaroslav Foldyna připustil, že ačkoliv často chodívá na prozemanovské akce, tentokrát potkal zfanatizované lidi, jaké prý při podobných příležitostech nikdy neviděl.
Po vlastní koleji jedoucí prezident ovšem při případné druhé kandidatuře sociální demokraty nepotřebuje, dokonce ani ty, kteří mu jsou dlouhodobě věrní. Zajímá ho výhradně ta část obyvatel, ke které hovoří a která ho samozřejmě bude znovu volit. S ČSSD se rozešel dávno.
V posledních měsících se ale zdálo, že se poněkud zlepšily jeho chladné vztahy s premiérem. Datované od neúspěšné prezidentské volby roku 2003 a poznamenané známým pokusem o vnitrostranický puč v Zemanově režii před dvěma lety. Sobotkovým čerstvým odsudkem prezidentova počínání 17. listopadu je válečná sekera opět vykopána. A lze říci, že k tomu Sobotku Zeman vlastně přiměl.
Otázkou je, co z toho plyne pro ČSSD. Která by se, pokud nechce mít nevypočitatelného a občany stále ostřeji rozdělujícího Zemana na Hradě i v dalším období, měla začít svižně rozhlížet po obecně přijatelném kandidátovi. To ale doposud sociální demokraté neuměli.
Dvakrát dopustili v nepřímé volbě vítězství politického rivala Václava Klause, napoprvé do přímé volby sice zdánlivě postavili Jiřího Dienstbiera, ale nechali ho v podstatě na holičkách a nechali na Hrad přijít Zemana, který přitom ČSSD roky vysloveně poškozoval.
Porazit Zemana není snadné, ale není to nemožné. Bude k tomu ale třeba širší politické dohody. Možná k ní Bohuslav Sobotka, v tomto týdnu nadvakrát překvapivě udatný, pozvolna spěje.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
