Ondřej Konrád: Policie, zátarasy a pocit bezpečí

Zesílené hlídky, včetně policistů na koních a zátarasy na největších náměstích po předvánočním berlínském útoku a nyní do konce týdne prodloužené v reakci na tragédii v Istanbulu, zřejmě v občanech pocit větší bezpečnosti vzbuzují.

I když zároveň jistě mohou existovat pochyby, zda by to případné džihádisty skutečně odradilo, byť útok nákladním automobilem jistě betonové kvádry přinejmenším stěžují. Ale ani 17 tisíc nasazených policistů nezabránilo silvestrovské střelbě v největším tureckém městě. A lze si snadno představit, že v sezóně zimních kabátů není obtížné ukrýt samopal.

Na druhé straně však v našich městech nejsou žádné arabské enklávy a atentátníci tu tedy nemají dostatečné zázemí. A nejsou tu prakticky žádní migranti. Navíc je pro teroristy České republika málo zajímavá.

Ale jak řečeno, to nás obav tak docela nezbaví. Stejně jako viditelně ozbrojené hlídky. Neboť především nějaký osamělý fanatik se může vynořit vlastně kdykoli a nalézt vhodnou příležitost k úderu. Vyvarovat se takovému nebezpečí nejde, pokud tedy dobrovolně nepřistoupíme na stanné právo.

Přístup na Pražský hrad byl uzavřený i z Nerudovy ulice|foto: Filip Harzer

Útočník by příležitost jistě našel

Které ovšem připomínají opatření zavedená už v létě na Pražském hradě a postupně ještě zesílená, takže otrávení turisté kupříkladu o vánočních svátcích opouštěli houfně dlouhé fronty před kontrolovanými vchody do areálu a věřící se o štědrovečerní noci nedostali na půlnoční mši ve svatovítském chrámu.

Většina Pražanů si přitom myslí, že proměna Hradu takřka ve tvrz je ve skutečnosti vedena obavami z nějakého podobného recesistického kousku, jakým bylo vyvěšení gigantických trenýrek místo prezidentské standarty.

A že kdyby někdo chtěl u nás útočit, mohl by si snadno vybrat jiné místo, kupříkladu kterékoli fotbalové utkání, přičemž by se ani nemusel snažit dostat na stadion, ale počkat, až se davy vyřinou po konci utkání. A tak dále, možností je jistě vcelku hodně a při veškeré úctě k policii není v jejích silách úderu předejít.

Takže vlastně přece jen nezbývá, než dál věřit, že Českou republiku teroristé prostě ignorují. A zvyknout si, že po dalším útoku v jiné zemi, ať sousední, nebo poměrně vzdálené, a ty zcela jistě ještě přijdou, bude na ulicích několik týdnů vidět větší počet policistů, případně doplněných vojáky. Což ještě pořád neznamená omezení normálního života.