Ondřej Konrád: Právo mluvit a mluvit
Asi bychom těžko hledali řadového občana hájícího právo poslanců trávit u řečnického pultíku ve sněmovně libovolně času. Naopak, mnohým lidem se musí zdát některé projevy zákonodárců neúnosně dlouhé a plné nadbytečností. Zejména když má sněmovna na programu něco tak podstatného, že rokování přímo přenáší Česká televize.
Což se ovšem dnes už děje poměrně málokdy, podstatně častější to bylo v transformačních 90. letech, z nichž si veřejnost ještě pamatuje některé do široka rozmáchlé řečníky. Jakým byl kupříkladu sociální demokrat Josef Wágner, později za podporu rozpočtu z dílny Klausovy menšinové vlády ze strany vyobcovaný.
A předlouho hovoříval – před prakticky prázdným sálem – také sládkovský poslanec Krejsa, vůdčí postava tehdejších obstrukcí. Samozřejmě marných, republikánská strana nemohla výrazně podržet nic. Obstrukce se ovšem dějí podnes, akorát k nám zaplaťbůh jen zprostředkované doléhají informace o rétorických maratónech opozice.
Na dynamické jednání bez zbytečných řečí navyklý podnikatel Andrej Babiš by ale zřejmě rád, aby se únavné a stále totéž opakující projevy omezily. Místopředsedkyně sněmovny Jaroslava Jermanová z hnutí ANO to navrhla včlenit do novely jednacího řádu sněmovny, která má projednávání zákonů učinit průhlednější.
Podle návrhu paní místopředsedkyně by měla být vymezena délka jednotlivých vystoupení, k nimž by se diskutující navíc měli hlásit výhradně písemně. Nikoli tedy vstupovat spontánně znovu a znovu do debaty, třebaže je přitom zachováváno pořadí hlásících se o slovo. Každý poslanec by mohl vystoupit k jednomu tématu pouze dvakrát a vždy maximálně v délce deseti minut.
A Jermanová navrhla i uzákonit takřečené „legislativní stopy“, to znamená, že by předkladatelé návrhů museli uvést, kdo se na přípravě podkladů podílel, což by mělo zabránit vlivu lobbistů na legislativní proces.
Zástupci dalších stran se ale limitovaným projevům brání, především opozice říká, že by šlo o potlačení jejích práv, podle všeho nejsou pro omezení výstupů ani mnozí koaliční zákonodárci. Vždyť se napříště sami mohou ocitnout v nevládních lavicích. A třeba poznamenat: parlament je cosi jako „chrám“ střetu názorů.
A případná bezuzdnost některých řečníků představuje daň demokracii. S níž je třeba se smířit. Přestože poslouchat to vše může být značně úmorné. Málokterý zákonodárce je také ochoten a schopen absolvovat dlouhé hodiny projevů. Kdo chce, může si dodatečně stejně vše přečíst slovo od slova ze stenografického záznamu ve sněmovních tiscích.
Hnutí ANO návrh zatím stáhnout nemíní, že by ale prošel, je krajně nepravděpodobné. Snad kdyby někdy v budoucnu začalo sněmovnu zahlcovat vícero podobně extenzivních řečníků, jaké jsme vzpomněli úvodem, ještě ráda by se dolní komora k myšlence omezení projevů vrátila. Ale i tehdy by to bylo vnímáno jako dost problematické. Vždycky by byl po ruce argument, že poslanci zastupují voliče a nemohou být ve verbálních projevech limitováni.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
