Ondřej Konrád: Předem jistá nedůvěra
V české politice se sice ne často, ale někdy přece odehraje překvapení. Například o minulém víkendu, i když jde zatím jen o půlkrok nečekaného vývoje.
Ale neúspěch premiéra Andreje Babiše se žádostí o důvěru poslanců jeho menšinové vládě do kategorie překvapení rozhodně nepatří. Zatímco v sousedním Německu, kde se konaly všeobecné volby už v září, stále pokračuje dohadování, za jakých okolností může vzniknout nová vláda, a zatím zemi v klidu spravuje přesluhující kabinet, v České republice jdeme svéhlavější cestou.
Bez snahy vyjednávat
Při více než zběžném rokovacím kolečku hned po volbách sdělili šéfovi vítězného hnutí ANO předáci takřečených demokratických stran, tedy ODS, ČSSD, lidovců, TOP 09 i Starostů, ale i sněmovních pirátských nováčků, že momentálně spolupráci na vládní úrovni vylučují.
A on sám zase nezval k moci SPD a komunisty, byť by mu to zaručovalo pohodlnou většinu, neboť by to byla pro širší domácí veřejnost příliš silná káva. A v Evropě by na něho pohlíželi ještě méně chápavě než na Viktora Orbána.
A tak Babiš jen s KSČM a Tomiem Okamurou dohodl takřečenou „hlasovací mašinu“, aby se mohla rozběhnout činnost dolní komory parlamentu a tím pádem mohla složit demisi předcházející vláda. Další a za normálních okolností očekávané hovory na koaliční téma a programových průniků pak Andrej Babiš ukončil.
A nechal se prezidentem, nedočkavým konce kabinetu Bohuslava Sobotky, jmenovat premiérem. Aniž by ale měl sebemenší naději dostat důvěru svému týmu. Pokud by jej tedy nesestavoval z už zmíněných komunistů a okamurovců.
Předem pak vyhlašoval, že také s vyslovením důvěry na prvý pokus vůbec nepočítá. Což deklaroval i prezident. A oba naznačovali, že napodruhé by už vyjít mohlo. Což působilo, jakoby si dva ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů dělali cynickou legraci z občanů.
A ti si museli klást neodbytnou otázku – proč by to nemělo klapnout už na prvý pokus? Proč žádat o důvěru, když vím, že ji nedostanu? Jinými slovy - si Andrej Babiš nedopřál k tak závažné věci více času? Jen proto, aby zatím neseděl ve Strakově akademii Bohuslav Sobotka, jak si usilovně přál Miloš Zeman a nezapomněl to zmínit i ve vánočním televizním projevu? A aby Babiš dočasně a ovšemže mnohovýhodně obsadil veškeré resorty?
Stojednička až po sjezdu ČSSD?
To je zřejmě jedna polovina vysvětlení. Zbývající pak spočívá v šuplíku s názvem kauza Čapí hnízdo, respektive imunita premiéra. Promíchaná ještě s volbou hlavy státu. Která se v této chvíli jeví skoro jako klíčová. I když by i případně poražený Miloš Zeman stihl jmenovat před odchodem z funkce Babiše předsedou vlády ještě jednou.
Byť k tomu podle svých slov z minulého týdne bude tentokrát předem vyžadovat jistinu sněmovní většiny. Jíž ale měl samozřejmě žádat už napoprvé. Není to sice zakotveno v ústavě, ale jde o logický, věcný a obvykle užívaný postup. Prezident sice bez problémů mění názory a rozhodnutí, jak to teď předvádí v otázce původně striktně odmítaných televizních duelů, jichž náhle požaduje enormní počet.
Ale snad zase za pár týdnu neprohlásí, že mu na nějaké stojedničce nesejde. V tom případě musí v demisi vládnoucí Andrej Babiš přesvědčit některé strany, že by se to s ním mohlo přece jen zkusit. Ale asi ne dřív, než kupříkladu proběhne volební sjezd sociálních demokratů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka