Ondřej Konrád: Případ norských dětí pokračuje. Ale čas běží

5. červenec 2016

Vyznat se v případu známém v u nás jako Michaláková versus Barnevernet, tedy norská sociální služba, bylo zřejmě obtížné už od počátku.

Postupem času se pak na něj navalila spousta tvrzení i protitvrzení, argumentů věcných i vyjádření emocionálních, zřejmě také řada polopravd. Do věci z vlastního rozhodnutí vstoupili jednotliví politikové a nemohla se jí vyhnout ani vláda. A ke kauze se vyjadřoval doslova kde kdo.

Orientace se tak značně ztížila. Část veřejnosti, opticky početnější, přijala obraz matky bojující za syny proti svévolnému norskému úřadu. Druhým se zas taková interpretace zdála příliš jednostranná. A někteří dokonce mínili, že norské sociální službě nezbylo nic jiného, než děti odebrat a že paní Michaláková neříká vše podstatné.

Z případu se stalo politikum, padaly návrhy na přerušení diplomatických styků s Norskem, prezident nepozval velvyslankyni na oslavy státního svátku. A tak dále. Čas přitom ubíhal. Chlapci už dávno žijí v pěstounských domácnostech, ani biologická maminka a její obhájce nenaznačují, že by se jim snad nevedlo dobře.

A dětští psychologové přinejmenším tuší, že v dané chvíli by mohlo být případné vytržení z jejich světa naopak pro ně neblahé. A jelikož nyní odvolací soud potvrdil loňský verdikt, nic takového se také zatím nerýsuje. Než o kauze případně rozhodně ještě vyšší instance, na kterou se matka míní obrátit, opět uplyne nějaká doba.

Odlišná kultura i výchova

Sídlo norské sociální služby Barnevernet (ilustrační foto)

Vzdálenost chlapců od matky, která se s nimi nesmí stýkat, se ještě prohloubí. I když to vypadá na první pohled hrozně, pro Davida a Denise by patrně bylo nejlepší ponechat status quo. To ovšem asi nezabrání tomu, aby případ dál nerozdmychávali ti, kdo se do něj angažovali už před delší dobou.

A jakousi jeho novou větví je nedávné stanovisko brněnského krajského soudu, podle něhož by kauzu měl znovu otevřít hodonínský okresní soud. Ten vloni řízení zastavil s tím, že věc běží v Norsku. Advokáti rodiny paní Michalákové ale uspěli s argumentem, že i když matka a oba chlapci bydlí v Norsku, mají české občanství.

A pokud jde o českou stranu – premiér ujistil, že pokud se matka znovu odvolá, český stát ji opětovně podpoří. Jak ovšem vidíme, doposud to na norské soudy vliv nemělo. Jinou věcí je, že případ Michaláková zřejmě přispěl k zamýšlenému vzniku nové norské instituce, která se bude takovými případy zabývat.

Jak známo, je jich poměrně hodně. A podle všeho vznikají z rozdílných principů výchovy a péče o děti v Norsku a v zemích, odkud do Norska přišly různé rodiny, jimž byly děti rovněž odebrány. Takřka by se mohlo hovořit o odlišných kulturních návycích.

Kdybychom ovšem i u nás neměli značný počet odebraných dětí, byť z nejrůznějších důvodů, mnohdy sociálních. O tom se ale ve stínu nešťastně medializované a zpolitizované kauzy takřka mlčí.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

Spustit audio