Ondřej Konrád: Volba 2018 se té před pěti lety skoro v ničem nepodobá

13. leden 2018

„Ve druhém kole začíná, jak víte, všechno od nuly,“ řekl prezident Miloš Zeman na tiskové konferenci po sečtení hlasů. Což pravda sice je, ale zároveň i není. A on si musí být vědom, že zřejmě voliči kandidátů, kteří skončili na druhém až šestém místě a reprezentují touhu po změně, během příštích čtrnácti dnů neobrátí.

A tuší také, že je těžko může od účasti ve druhém odradit. Potřeboval by tedy ke své podpoře zmobilizovat podstatnou část z oněch 38 % první kolo ignorujících. Ale co tak převratného by jim mohl nabídnout? Proč by měli náhle získat dojem, že se bez Zemana na Hradě neobejdou? Prezident jistě může při televizních debatách Jiřímu Drahošovi něco hlasů odčerpat. Ale těžko, bude-li před kamerami příliš agresivní a jízlivý.

Leckdo čeká, jak silný diskreditační či „fakeový“ kalibr mohou Zemanovi lidé na Drahoše vytáhnout. Možná se nakonec nic podobného neobjeví, důstojnosti výběru hlavy státu by to samozřejmě prospělo. Ale i kdyby na nějaké neférové „argumenty“ došlo, mohou být tak likvidační jako ty, co škodily před pěti lety Karlu Schwarzenbergovi?

Lze Drahoše účinně dehonestovat čímsi účinnějším, než neustálým opakováním, že jde o málo výraznou osobu bez politické zkušenosti, když se zdá, že podstatný díl občanů už netouží, aby se prezident snažil hrát na politické scéně dominantní roli a ústavu cynicky ohýbal do krajností?

A situace je v řadě momentů úplně jiná než v lednu 2013. Tehdy přece například Zemana podpořili a naopak Schwarzenberga nepodpořili významní kandidáti z pole poražených. A hlavně: Zeman v prvém prezidentském období zcela jistě odradil dost těch, kdo mu odevzdali hlasy.

Ondřej Konrád

Výčet příčin by byl předlouhý a jsou všeobecně známé. Včetně počínání týmu kanceláře Hradu, už rok a půl proměněného v absurdní pevnost. A asi nikdo si neumí představit, že by se řídil radou premiéra Andreje Babiše a před druhým kolem deklaroval, že nechce zemi orientovat na východ, a distancoval se od některých svých spolupracovníků.

Předčasně však Zemana odepisovat by jistě bylo naivní. I když jde o muže, jemuž v posledních letech viditelně ubylo sil a už zdaleka nedisponuje takovým „tahem na branku“, jakým se vyznačoval v kampani během roku 2012. Jestliže Drahoš přece jen uspěje, může to být velmi těsné a do poslední chvíle napínavé.

Ale není také nepravděpodobné, že v rozhodující mase společnosti převládl pocit zklamání Zemanem, který sice druhdy imponoval jako avancující lídr sociální demokracie a pak pragmaticky obratný vrcholný politik, ale prezidentskou roli už prostě nezvládl. Do značné míry proto, že mnohem víc sázel na rozkol než na soudržnost.

Spustit audio