Ondřej Soukup: Bývalý gruzínský prezident Saakašvili nežádoucí na Ukrajině

Ten se totiž v neděli vrátil na Ukrajinu, když jeho příznivci prorazili kordón pohraničníků na hranici s Polskem a nyní sedí v obklopení bodyguardů v luxusním hotelu Leopolis ve Lvově. Dnes padesátiletý politik má za sebou velmi barvitou kariéru.

Jako starosta Tbilisi vedl v roce 2003 tzv. Revoluci růží, která donutila k rezignaci tehdejšího prezidenta Eduarda Ševarnadzeho. Saakašvili byl prezidentem dvě volební období až do roku 2013. Asi jako jedinému prezidentovi na postsovětském prostoru se mu podařilo zreformovat policii a státní aparát a vymýtit korupci, přinejmenším na nižší úrovni.

To nepopírají ani jeho odpůrci. Argumentují ale, že zásadní reformy proběhly jen v prvních dvou letech jeho vlády a postupem času Saakašvili vládl stále více autoritářsky a potlačoval opozici.

Michail Saakašvili v polském Řešově|foto: ČTK/AP, Czarek Sokolowski,ČTK

Korupce se podle nich přestěhovala do nejvyšších sfér, kdy státní zakázky získávali jen podnikatelé z prezidentova nejbližšího okolí. V roce 2012 se miliardáři Bidzinovi Ivanišvilimu podařilo spojit všechny nespokojence a ve volbách Saakašviliho porazit.

Trestní stíhání

Navzdory obavám vítězů Saakašvili porážku uznal a následně odjel do Spojených států, kde měl přednášet na univerzitě. Doma na něj mezitím byl vydán zatykač za převýšení pravomocí kvůli rozehnání opoziční demonstrace v roce 2007.

Akademická kariéra nebyla nic pro hyperaktivního Michaila Saakšviliho, který se vydal na Ukrajinu podpořit protesty proti tehdejšímu prezidentovi Viktoru Janukovyčovi. Po jeho pádu mu nový prezident Petro Porošenko nabídl místo gubernátora oděské oblasti, která měla fungovat jako polygon reforem.

Michail Saakašvili v polském městě Přemyšl|foto: ČTK/AP, Czarek Sokolowski,ČTK

Jenže brzy se ukázalo, že zopakovat gruzínský úspěch nepůjde. Saakašvili neměl dostatečné pravomoci, jen malý tým spolupracovníků, téměř žádné peníze a malou podporu z Kyjeva. Gubernátorem vydržel Saakašvili být půldruhého roku, načež obvinil Porošenka z krytí korupčníků a zahájil mohutnou kampaň proti prezidentovi.

Petro Porošenko mu na oplátku letos v červenci, kdy Saakašvili pobýval ve Spojených státech, odebral ukrajinské občanství, které mu slavnostně o dva roky dříve udělil. Politik se tak ocitl bez občanství, protože to gruzínské mu Tbilisi odebralo. Gruzínské zákony totiž dvojí občanství neumožňují.

Jako záminku si Porošenko vybral, že Saakašvili při žádosti o udělení občanství zatajil, že je proti němu v Gruzii vedeno trestní stíhání. Což je úsměvné, protože se o tom všude psalo a gruzínská oficiální žádost o Saakašviliho vydání dorazila měsíc předtím, než mu Porošenko dal ukrajinské občanství.

Udělit a odebrat občanství

Nikdo příčetný nepochyboval o tom, že je to způsob, jakým se ukrajinský prezident pokusil zbavit se nepříjemného soupeře. Ne že by ho Saakašvili mohl porazit, jeho podpora je někde kolem čtyř procent, ale poškodit by ho bezesporu dokázal.

Michail Saakašvili po překročení polsko-ukrajinské hranice v ukrajinské Šehyni|foto: ČTK/AP,ČTK

Nyní se Saakašvili za podpory svých aktivistů doslova probojoval zpět na Ukrajinu. Jeho akce společnost rozdělila. Část lidí ho odsuzuje, protože jednoznačně porušil zákon. Druzí tvrdí, že jako první ho porušil prezident Petro Porošenko, když mu občanství odebral.

Připomínají také, že exprezident Janukovyč se také snažil zabránit vstupu Saakašviliho do země a i tehdy se do ní dostal za pomoci spřátelených poslanců, kteří tehdy vytvořili živý koridor a protáhli Saakašviliho přes hranici.

Pochopit lze obě strany. Pokud se Ukrajina má stát normální demokratickou zemí, tak překračovat hranice s pomocí fyzické síly přípustné není. Stát to přirozeně oslabuje.

Na druhou stranu je otázka, zdali si zaslouží posilovat stát, jehož prezident uděluje a odebírá občanství jen na základě toho, že se mu to zrovna hodí. A to vše více než tři roky po vítězství Majdanu, kdy politici slibovali naprostou změnu poměrů.