Ondřej Soukup: Češi v Kyrgyzstánu asi přehradu a vodní elektrárnu nepostaví
Kauza české společnosti Liglass Trading a jejího projektu v Kyrgyzstánu začíná dostávat rysy frašky. Člověk by se mohl bavit, pokud by ovšem zapomněl, že nikoli nevýznamnou roli v případu hraje i kancelář českého prezidenta Miloše Zemana.
Pojďme si shrnout známá fakta. V létě letošního roku kyrgyzská vláda oznámila, že podepsala smlouvu o výstavbě kaskády vodních elektráren na řece Naryň o celkové hodnotě 400 milionů dolarů s českou společností Liglass Trading podnikatele Michaela Smelíka.
Pro prezidenta Atambajeva to bylo vítězství, protože několik měsíců předtím vypověděl smlouvu s ruskou společností Rosgidro, která kvůli krizi projekt odložila. Atambajev prohlásil, že se bez Rusů obejde a že našel solidního investora z Evropy.
Jenže záhy se začaly objevovat otazníky. Nikdo z oboru o firmě Liglass Trading nikdy neslyšel. Kyrgyzští kolegové získali dopis místního ministerstva zahraničí, ve kterém velvyslanectví nedoporučuje jednat s Liglassem kvůli jejich nedůvěryhodnosti. Na webových stránkách o sobě společnost tvrdila, že se podílela na výstavbě řady elektráren po celém světě, včetně třeba vltavské kaskády.
Nemusím ani dodávat, že ani zde o této firmě nikdy neslyšeli. Jak se ukázalo, tak jedním z nemnohých, kdo o kyrgyzských ambicích Liglass Tradingu věděl, byl český prezident Miloš Zeman, který se za tuto firmu osobně přimlouval u svého kolegy Atambajeva.
A neskončí to zase mezinárodní arbitráží?
Kyrgyzská strana zachovávala klid a tvrdila, že nemá co ztratit, protože nejprve bude muset Liglass Trading vyplatit investice Rosgidra ve výši 38 milionů dolarů a pak teprve začne stavět. Lhůta pro zaplacení se několikrát posunovala, posledním datem bylo toto pondělí.
Jak skeptikové správně tušili, firma nezaplatila a kyrgyzský premiér Sapar Isakov nařídil kontrakt s Liglass Tradingem zrušit. Michael Smelík svolal tiskovou konferenci a prohlásil, že v takovém případě se obrátí na mezinárodní arbitráž. Obvinil kyrgyzské i české novináře ze spiknutí v zájmu nejmenovaných amerických konkurentů.
Do toho se ozval obchodní partner Michaela Smelíka Helmut Gaensel, kterého širší veřejnost zná jako neúnavného hledače štěchovického pokladu. Ten řekl, že pomáhal Smelíkovi sehnat ve Spojených státech peníze a dokonce našel investora, který slíbil 65 milionů dolarů.
“Jenže oni pak řekli, že to nestačí, že potřebují 500 milionů a to už se ten investor stáhl,” řekl Gaensel serveru Aktuálně.cz. Také potvrdil, že Smelík nikdy žádné stamiliony eur na účtě neměl, jakkoli o tom přesvědčoval vládu v Biškeku.
Vše nejspíše směřuje k mezinárodní arbitráži. Mohla by to být vtipná podnikatelská historka, kdyby nebylo zapojení české prezidentské kanceláře. Její doporučení totiž ztrácí na hodnotě. Přitom by stačilo, kdyby třeba kancléř Mynář požádal některého z podřízených o rešerši.
Nepotřebujete zrovna analytiky tajných služeb, abyste zjistil, že firma asi nestavěla přehradu, dokončenou zhruba v době, kdy se její majitel a zakladatel narodil. Špatná zpráva je, že až příště český prezident bude lobbovat za nějakou českou firmu, jeho partneři si budou říkat: A neskončí to zase mezinárodní arbitráží?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
