Ondřej Soukup: Jak se formují názory ruských občanů
Nedávno jsem byl na konferenci, kde odborníci diskutovali o tom, zda se dá důvěřovat údajům ruských sociologických služeb. Je to pochopitelné, 85 procentní podpora Vladimira Putina v podmínkách ekonomické krize a prudkého propadu kurzu rublu není úplně jednoduše vysvětlitelná.
Někdo argumentoval tím, že na vině je státní propaganda, především televizní. Pravda je, že pořád asi 80 procent Rusů uvádí, že hlavním zdrojem zpráv je pro ně televize, jakkoli velká část z nich má přístup k internetu.
Někdo tvrdil, že údaje netřeba brát vážně, protože státní sociologické služby jsou z principu nedůvěryhodné a respondenti těch ostatních se bojí říci otevřeně svůj názor. Něco na tom je. Když žijete na Krymu a někdo vám zavolá (takže zná vaše číslo), aby se zeptal, jestli si přejete zůstat v Rusku nebo se vrátit do Ukrajiny, tak asi budete potřebovat značnou dávku odvahy, aby jste vyjádřili sympatie ke Kyjevu.
Ostatně sociologové z nezávislého Levada Centra v lednu udělali průzkum, jestli jejich respondenti v politicky citlivějších otázkách odpovídají podle svého přesvědčení. 45 procent odpovědělo, že nikoli. Musíme si ale položit otázku, jestli podle pravdy odpovídali i v tomto průzkumu. Kromě toho, sociologie není omezena jen na telefonická šetření. Údaje o vysoké podpoře Vladimira Putina přinášejí i jiné metody, jako fokus skupiny nebo řízená interview.
Byli na konferenci i tací, kteří vysvětlení hledali v ruských nedávných dějinách. Naštěstí nezazněl populární argument o historické předurčenosti Rusů mít nad sebou cara a o tom, že to vlastně chtějí a potřebují. Ten obvykle používají lidé, jejichž názor je tím silnější, čím méně mají znalostí.
Spíše se diskutovalo o tom, že po rozpadu Sovětského svazu Rusové zažili tak obrovský ekonomický a sociální šok, že oproti tomu jsou dnešní problémy jen politováníhodným nedorozuměním.
Na tuto debatu jsem si vzpomněl minulý víkend při četbě rozhovoru se Simonem Kordonským, jedním z nejlepších a nejoriginálnějších ruských sociologů. Na základě mnohaletých výzkumů v regionech tvrdí, že by bylo chybou současné Rusko popisovat v pojmech současné politické ekonomie.
Podle něj se Rusko vrátilo k archaickým strukturám ekonomiky, kdy při absenci nezávislého soudnictví se věci řeší neformálně. Jakákoli statistika je tudíž zavádějící.
Jako příklad uvádí jihoruské letovisko Anapa, kam ročně přijíždí přes milion turistů. “Situaci nám vysvětlili generálové z tajných služeb, kteří se sem přestěhovali na penzi. Tady jsou tři velké ekonomické skupiny: Arméni, kozáci a Řekové. Když mají mezi sebou konflikt, tak tihle generálové fungují jako rozhodci a domlouvají řešení se státními orgány. Se zákonem to nemá nic společného,” říká Simon Kordonskij.
Tím se vysvětluje i to, že řada penzionů je oficiálně vedená jako garáže a další podobné věci. Podle něj tak funguje velká část ruské ekonomiky, především v regionech.
Lidé, kteří takto fungují, nemají o politiku jakýkoli zájem. “Dívají se na televizi jako na nekonečnou mýdlovou operu. Politici jsou pro ně jako lidé ze seriálu, které mohou nenávidět nebo jim fandit. K reálnému životu nemají lidé z televize nebo to, co říkají, jakýkoli vztah, tím spíše, že teď už se v televizi ani nesmí mluvit sprostě,” vysvětluje Simon Kordonskij.
To mohu potvrdit i z osobní zkušenosti. Před čtyřmi lety jsem trávil dovolenou v jedné vesnici v ivanovské oblasti na vrchní Volze. Bylo to zrovna v době, kdy se v Moskvě demonstrovalo proti Putinovi. Místní se mě coby novináře ptali, jestli znám Alexeje Navalného a jaký vlastně je nebo jiné opoziční osobnosti. Jenže rychle jsem pochopil, že je zajímají jen jako hrdinové jakési virtuální reality, která na jejich život nemá sebemenší vliv.
Dokud tato situace přetrvává, je pravděpodobné, že úroveň podpory Vladimira Putina bude i nadále z našeho pohledu neuvěřitelně vysoká. Jenže ruská vláda nyní hledá prakticky jakékoli zdroje příjmů, které by nahradily vysoké ceny ropy. Pokud naruší křehkou rovnováhu v šedé ekonomice, mohou se čísla podpory změnit. Letošek bude tím zlomovým okamžikem.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
