Ondřej Soukup: Nová vláda na Ukrajině

Je to vlastně logické, jeho odchod byl jen otázkou času. Co ostatně dělat, když máte popularitu na hranici statistické chyby. Přinejmenším tak by se uvažovalo u nás, nebo kdekoli západněji od hraničního přechodu Čierna pri Čope.

Někdejší blízký spojenec expremiérky Julie Tymošenkové Arsenij Jaceňjuk se stal premiérem tak trochu náhodou. Když jeho protektorka Tymošenková během vlády prezidenta Viktora Janukovyče skončila ve vězeňské nemocnici v Charkově, tento právník se rázem stal jedním z hlavních tváří opozice.

Revoluční vlna Majdanu ho vynesla do premiérského křesla, částečně kvůli tomu, že nikdo silnější o tento post neměl zájem. Arsenij Jaceňjuk už tehdy svůj kabinet nazýval “vláda sebevrahů”. Svému nepříliš slavnému konci značně napomohl. Do funkce ho dostala revoluce, vyvolaná hlubokou frustrací z fungování ukrajinského státu, ovládaného oligarchickými skupinami.

Čtěte také

Odmítnutí asociační dohody s EU prezidentem Viktorem Janukovyčem týden před jejím plánovaným podpisem bylo jen rozbuškou. Pro drtivou většinu demonstrantů na Majdanu důvodem proč vyjít do ulic nebylo zrušení víz nebo budoucí vstup do Evropské unie. Hlavní motivací byla změna fungování Ukrajiny, aby se alespoň trochu blížila fungování států EU.

O dva roky později Arsenij Jaceňjuk odešel. Tedy ne daleko, jeho strana Lidová fronta zůstává ve vládnoucí koalici a její ministři se také neztratí. Na jeho místo nastupuje Volodymyr Hrojsman, blízký spolupracovník prezidenta Petro Porošenka. Ani jeho osoba nevyvolává nějaké debaty.

Bývalý ukrajinský premiér Arsenij Jaceňjuk|foto: ČTK/AP, Efrem Lukatsky,ČTK

Z pohledu značné části ukrajinské veřejnosti je totiž vlastně jedno, kdo z politiků usedne do premiérského křesla. Nevěří jim všem prakticky stejně. Po dvou letech od vypuknutí protestů na Majdanu se totiž ukázalo, že nikdo z politiků není schopen a ochoten splnit to, kvůli čemu lidé vyšli do ulic. Tedy změnit fungování země.

Je to paradoxní, ale očekávaná situace. Protesty na Majdanu zpočátku táhli lidé z kyjevské střední třídy, drobní podnikatelé, IT specialisté a další z těch, kteří se živí hlavou. Politiky ale potřebovali kvůli organizačním problémům a k vyjednávání s režimem tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče.

Čtěte také

Současně ale aktivisté zdůrazňovali, že mandát politiků je podmíněný. Ostatně nikdo ze zúčastněných, včetně kyjevského primátora Vladimira Klička nebo prezidenta Petra Porošenka, nikdy neprohlásil, že právě on vedl protesty.

Jenže když revoluce skončila, tak aktivisté zjistili, že nemají zastoupení v normálním politickém životě. Jistě, politické strany na své kandidátky umístily některé protikorupční aktivisty nebo známé investigativní novináře. Jenže je jich málo a i uvnitř vlastních frakcí platí za obtížné rebely.

Nový premiér Ukrajiny Volodymyr Hrojsman (vlevo) je blízkým spolupracovníkem prezidenta Petro Porošenka|foto: ČTK/AP, Efrem Lukatsky,ČTK

Podle kyjevského novináře Alexandra Paschavera nyní na Ukrajině probíhá zápas mezi oligarchátem a postindustrální společností, takzvanou kreativní třídou. Oligarchové se snaží udržet systém, založený na korupci, na výběrovém přístupu ke zdrojům, kdy všichni, kdo nepřijmou pravidla hry, jsou nemilosrdně vytěsněni. Kreativní třída má naopak zájem na maximální průhlednosti a konkurenci mezi poskytovali služeb včetně těch státních.

Tito lidé ale prakticky nemají politické zastoupení. Pokud se nedostanou do parlamentu a dalších institucí, nic se nezmění. Současní politikové prokázali, že jim stávající stav plně vyhovuje. V tomto souboji je jmenování Volodymyra Hrojsmana premiérem jen nepodstatnou epizodou.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.