Ondřej Soukup: Rozhodnutí o vyloučení ruské reprezentace z olympiády. Ve skutečnosti kompromis
Rusko se stalo první zemí, která byla suspendována z olympijských her. Moskva ale svým přístupem nedala mezinárodnímu olympijskému výboru příliš na výběr. Důkazy o státem řízeném dopingu byly příliš silné.
Rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru potrestat Moskvu za organizovaný doping tím, že ruští sportovci budou muset na blížících se zimních olympijských hrách vystupovat pod olympijskou vlajkou, může vypadat dramaticky, ale ve skutečnosti jde o velký kompromis. Mohlo to totiž dopadnout podstatně hůře. Do Jižní Korey totiž také z Ruska nemusel jet vůbec nikdo.
Takto automaticky nepojedou jen ti sportovci, kteří už na svém účtu nějaké dopingové prohřešky mají. Všichni ostatní mají šanci, tedy pokud jejich účast schválí zvláštní komise mezinárodního olympijského výboru. Jak bude rozhodovat se teprve uvidí, doufejme ale, že bude velkorysá.
Protože takový dvacetiletý sáňkař Roman Repilov a tím spíše patnáctiletá krasobruslařka Alina Zagitovová věru nemohou za to, co se dělo před čtyřmi a více lety při přípravě k zimní olympiádě v Soči. Jestliže si čistí ruští sportovci zaslouží náš soucit, rozhodně se to netýká funkcionářů a politiků, kteří masivní dopingový systém vytvořili a následně ho kryli.
Vyšetřovatelé mezinárodního olympijského výboru zjistili, že existoval seznam několika desítek sportovců, kteří dostávali koktejl z anabolik a moskevská antidopingová laboratoř zajišťovala, aby jejich oficiální testy byly vždy čisté. Při testech v Rusku to bylo snadné, systém ale fungoval i během her v Soči přímo před zraky mezinárodních pozorovatelů.
Ponechávat kozla zahradníkem
Systém do značné míry vymyslel šéf moskevské antidopingové laboratoře Grigorij Rodčenkov. Ten to ovšem přehnal při zahlazování stop a mezinárodní antidopingová agentura WADA ho v roce 2015 obvinila ze zničení tisíců vzorků a Rodčenkov musel odstoupit. Snadno pochopil, že by se mohl stát obětním beránkem a utekl do Spojených států. Krátce nato v Rusku zemřeli dva jeho spolupracovníci.
Ruští komentátoři mu nyní nemohou přijít na jméno a obviňují olympijský výbor, že uvěřil jednomu člověku, který si především chce chránit vlastní kůži. Rodčenkov je skutečně klíčový svědek, nikoli ani jediný. Předseda jedné z vyšetřovacích komisí, bývalý švýcarský prezident Samuel Schmid, prohlásil, že k dispozici měli i rozsáhlou korespondenci a také laboratorní výsledky, které Rodčenkovu výpověď plně potvrzovaly.
Kreml doping nepopírá. Předseda ruského olympijského výboru Alexandr Žukov se omluvil za “dopingové případy, které se staly v naší zemi”. Tvrdí ale, že šlo o Rodčenkovu soukromou iniciativu. Ten ovšem tvrdí, že vše dělal na příkaz tehdejšího ministra sportu Vitalije Mutka. Toho Mutka, kterému v úterý mezinárodní olympijský výbor doživotně zakázal přístup na olympijská sportoviště.
Jistě, u soudu by to asi neobstálo jako důkaz, ale byl to právě Vitalij Mutko, který Rodčenkova podržel v roce 2011, kdy byl doktor a jeho sestra obviněni z prodeje anabolik sportovcům. Rodčenkov se tehdy nechal hospitalizovat v psychiatrické léčebně a nakonec vyvázl bez trestu. Celou tu dobu zůstával šéfem moskevské antidopingové laboratoře.
Člověk nemusí být zrovna konspirolog, aby si řekl, že ponechávat kozla zahradníkem mělo pro Mutka nějaký význam. Ale těch čistých sportovců, těch je mi líto.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
