Patrik Eichler: Digitalizovaná společnost bude danit stroje

Tak nějak se baví postavy z budovatelských románů padesátých let. I ony zažívaly svého druhu technologickou revoluci. Místo jejich rukou zastaly velkou část práce bagry nebo sbíječky.

První taková technologická revoluce přišla v polovině devatenáctého století. Stroje na barvení látek snížily požadavek na pracovní sílu. Došlo na protesty proti propouštění i na rozbíjení strojů.

Díky koncentraci dělníků na jednom místě ale mohlo vzniknout i organizované dělnické hnutí. Díky jeho politice se pak podařilo tuto technologickou změnu zvládnout. Dostatek prostředků na investice do lidí přinášelo zdanění práce.

Technologická revoluce dneška se jmenuje digitalizace. Podstatou je další a další zvyšování kapacit a schopností počítačů, které následně vytlačují z trhu nově nepotřebnou lidskou pracovní sílu. Známým příkladem jsou roboti podávající si v tovární hale mezi sebou jednotlivé části budoucího automobilu.

Čtěte také

Příkladem, který máme leckteří denně na očích, jsou ale i jízdenkové automaty na vlakových nádražích, samoodbavovací kiosky na letištích nebo samoobslužné pokladny v supermarketech.

Všechny jsou instalovány s cílem zbavit se zaměstnanců. Osobní náklady jsou totiž vždycky to, na čem lze v podniku ušetřit nejsnáze. A co lze nejsnáze nahradit stroji, je intelektuální rutina.

Tam, kde by dříve skutečně musel tiskový mluvčí hledat citát slavného novináře řadu dní v knihovně, dnes stačí několik kliknutí v příslušné databázi. O práci jste tím klikáním ovšem připravili třeba deset knihovníků.

V moderních prodejnách nechybí samoobslužné pokladny|foto: Jolana Nováková

Digitalizace je tématem řady debat v Německu i jinde na západě. Carl Benedikt Frey a Michael Osborne z jednoho z institutů Oxfordské univerzity se ve studii „Budoucnost práce: Jak náchylná jsou pracovní místa k digitalizaci?“ snaží vypočítat množství pracovních míst, která mohou kvůli digitalizaci v nejbližších desetiletích zmizet. Vychází jim až osmačtyřicet procent, a to i v oborech, jako je péče o druhé.

Nejméně náchylné k digitalizaci jsou podle nich umělecké práce, práce ve stísněných prostorech a práce vyžadující velkou manuální zručnost.

Kdybych jejich data vykládal, řekl bych, že kopáči jsou před digitalizací docela dobře chráněni, protože nahrazovat je roboty bude ještě nějaký čas příliš drahé. Testy aut bez řidičů už naopak běží.

Řešení tak jako tak bude opět na politice. A zdá se, že se dlouhodobě nevyhneme tomu, o čem snili dělníci budovatelských románů. Že totiž budeme zdaňovat stroje nebo výrobky a práci jen málo, protože čím méně lidí bude moci a muset pracovat za plat, tím větší problémy by měly průběžně financované veřejné systémy ve zdravotnictví, školství nebo zajištění pro případ nezaměstnanosti a stáří.

Autor je redaktor dvouměsíčníku Listy, pracuje v Masarykově demokratické akademii.