Patrik Eichler: Kořeny hornického napětí v polském Slezsku

Ani v Polsku ale není obvyklé, aby odbory organizované hornické demonstrace rozháněla násilím policie. Právě slovní spojení jako vodní děla, gumové projektily a slzný plyn se ale objevovala v titulcích polských novin, když informovaly o vlně stávek, která v posledních týdnech prošla Horním Slezskem.

Z pohledu vlády a pravicové publicistiky je věc jasná: Doly jsou nerentabilní a je třeba je zavřít, přinejhorším prodat. Horníci mají neoprávněná privilegia a jsou přeplácení. Protesty nemohou na věci nic změnit.

Odboráři upozorňují, že státem vlastněné uhelné společnosti jsou špatně řízené. Horníci i politická opozice kritizují vládu za to, že nereguluje dovoz ve chvíli, kdy na haldách čeká asi pět milionů tun neprodaného uhlí.

Čtěte také

Nejvíce se přitom dováží z Ruska - až 68 %, asi 15 % Poláci dovážejí z České republiky. Dovoz i vývoz činí přibližně deset milionů tun černého uhlí ročně. Levice se ptá, proč doly po restrukturalizaci nemůže znovu provozovat stát.

Už několik let v Polsku běží také debata spojená s německým rozhodnutím zvládnout přechod na obnovitelné zdroje energie. Tato modernizace totiž tlačí i Poláky k nutnosti přemýšlet o transformaci hornických regionů. A provést ji o poznání citlivěji než na počátku devadesátých let, kdy se ze dne na den ocitli bez práce desetitisíce lidí v hornickém Wałbrzychu nebo textilkách v Lodži.

V souvislosti s hornictvím se v Polsku opakovaně hovoří o korupci. Ani ne před dvěma lety byli například obviněni vedoucí představitelé katovické Uhelné společnosti, kteří měli za nákup uhelných kombajnů od konkrétní firmy dostat v přepočtu asi pět milionů korun.

horník|foto: CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

Z licoměrnosti jsou ale obviňováni i odboráři, kteří kromě obrany práv a mezd horníků provozují firmy, které do dolů na víkendové směny horníky vysílají. Díky tomu mohou doly obcházet předpisy o povinných přestávkách.

Polské černouhelné hornictví zaměstnává kolem sto tisíc lidí. Asi padesát tisíc z nich pracuje ve zmíněné katovické Uhelné společnosti. Dalších asi třicet tisíc zaměstnává společnosti JSW se sídlem v městečku Jastrzębie-Zdrój na polsko-české hranici.

Právě v těchto dvou společnostech stávky, které se přenesly i do dalších dolů a dalších firem v regionu, začaly. V první, když vláda navrhla zavřít čtyři doly a propustit několik tisíc horníků. Ve druhé, když vedení firmy vypovědělo kolektivní smlouvu.

V obou případech se demonstracemi a vyjednáváním podařilo odborářům většinu pracovních míst i platy za těžkou práci ve zdraví škodlivém prostředí tak či onak uhájit.

Problémy zmíněné v úvodu ale zůstávají. Problém, který v tomto máme s Poláky společný, je otázka transformace hornických regionů ve chvíli, kdy se Německu jeho cíl razantně omezit spotřebu fosilních paliv podaří dosáhnout.

Autor je novinář, pracuje v Masarykově demokratické akademii a dvouměsíčníku Listy.