Pavel Vondra: Filipínská nezávislost, Sudety a Krym

Připomíná vyhlášení první filipínské republiky, která měla na přelomu 19. a 20.století jako první v Asii vlastní Kongres, ústavu a další atributy státnosti, přesto jí nebylo dáno přežít. Fatálně totiž narazila na tehdejší koloniální ambice Spojených států.

Dnes se situace do jisté míry opakuje, ovšem s proměněným obsazením. Roli nastupující světové velmoci, která se s odkazem na své přirozené zájmy nezdráhá podnikat imperiální výboje, hraje Čína.

I proto dnes před čínskou ambasádu v manilské finanční čtvrti Makati přišlo demonstrovat přes tisíc zneklidněných Filipínců mávajících transparenty se sloganem "Ruce pryč od Filipín".

Čtěte také

Je to jasný odkaz na dění v Jihočínském moři, kterému mimochodem v Manile z politických důvodů začali říkat Západofilipínské moře. Filipíny jsou jednou ze šesti zemí, která si nárokuje část ostrovů v něm ležících.

Nejde ani tak o zanedbatelné teritorium, které tyto ostrůvky představují, ale o možnosti rybolovu, které poskytují a zdroje cenných surovin, jež se v oblasti nacházejí spolu s možností kontrolovat obchodní trasy, které tudy vedou.

Spojené státy se chystají konfrontovat Čínu v Pacifiku|foto: ČTK/AP, Noel Celis,ČTK

Čína si však nárokuje veškeré tyto ostrovy a to i ty, které se nacházejí doslova za filipínskými humny. A nenárokuje si je pouze ústně, část z nich už obsadila i fyzicky a satelitní snímky dokazují, že je uměle rozšiřuje a buduje na nich přistávací dráhy a další infrastrukturu. Filipínští rybáři, kteří tam dříve jezdili lovit, byli opakovaně napadeni hlídkami Čínské lidové armády.

Filipíny se už kvůli tomu obrátily na OSN a iniciovaly ve věci řízení stálého rozhodčího soudu v Haagu. Peking nicméně arbitráž odmítá a upřednostňuje bilaterální jednání, kde pochopitelně díky své obchodní a vojenské síle vždy tahá za delší konec.

Čtěte také

Filipíský prezident Benigno Aquino zároveň na problém opakovaně upozorňuje na mezinárodní scéně. Minulý týden na konferenci v Tokiu už podruhé za poslední rok přirovnal aktuální dění v Jihočínském moři k obsazení Sudet a rozbití Československa hitlerovským Německem.

Nabízí se ale ještě jedna, mnohem čerstvější paralela, a to ta s obsazením Krymu, s nímž se mezinárodní společenství i přes haslité projevy nesouhlasu rovněž fakticky smířilo.

I proto není těžké porozumět tomu, proč se Filipínci začínají strachovat o svou nezávislost, místo toho, aby ji v den, jako je tento, bezstarostně oslavovali.