Petr Hartman: Kroměřížská výzva proti Zemanovi, nebo v jeho prospěch?

1. listopad 2016

Názory a argumenty

„Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.“

Tolik citát pasáže ústavy, podle které by představitelé Kroměřížské výzvy chtěli pohnat k odpovědnosti prezidenta Miloše Zemana. Konkrétně za to, že spolu s premiérem a předsedy obou parlamentních komor podepsali prohlášení, ve kterém ujišťují Čínu, že se politika Česka vůči ní nemění.

Je prakticky vyloučené, že by se Miloš Zeman ocitl před soudem. Jednak se nenajde ústavní většina ve sněmovně i v Senátu, která by příslušnou žalobu podala. Jednak by takováto žaloba postrádala smysl. Hlavě státu nelze upírat právo připojit se k prohlášení, které zformovalo ministerstvo zahraničních věcí.

Právě ono je svým způsobem za výkon zahraniční politiky země zodpovědné. Byť lze na základě indicií spekulovat o tom, zda prohlášení iniciovalo ono, nebo Hrad. I když to není úplně podstatné.

Důležité je, zda bylo adekvátní reakcí. Takováto prohlášení by se měla vydávat v mimořádných situacích. Za ni schůzku Daniela Hermana s dalajlámou nelze považovat.

Vystrnadit nebo obhájit post?

V zahraniční politice hrají důležitou roli symboly. Ministr kultury se mohl potkat s dalajlámou tak, aby tato schůzka nevyvolala rozruch. Formu jednání s dalajlámou, kterou Daniel Herman zvolil, lze vnímat rovněž jako symbol.

Prezident republiky a lidé z jeho okolí se snaží aktivně ovlivňovat zahraniční politiku země|foto: ČTK, Roman Vondrouš,ČTK

Konkrétně toho, že ne všichni politici jsou ochotni podřídit se bezvýhradně požadavkům Číny. Což může diplomatům komplikovat jejich práci. Ne však výrazně více než různé sporné výroky prezidenta republiky či jeho účasti na akcích typu Dialogu civilizací na Rhodu.

V takových případech necítí nejvyšší ústavní činitelé této země potřebu ujišťovat spojence v NATO či ostatní členské země Evropské unie, že Česká republika si je vědoma členství v těchto organizacích a podle toho řídí svoji zahraniční politiku včetně její prezentace hlavou státu.

Z rozdílných reakcí lze vyvozovat, že prezident republiky a lidé z jeho okolí se snaží aktivně ovlivňovat zahraniční politiku země. Což neznamená, že by prezident kvůli tomu musel stanout před Ústavním soudem.

Bude-li Kroměřížská výzva přicházet s podobnými návrhy, může dosáhnout pravého opaku. Místo zamýšleného vystrnadění Miloše Zemana z prezidentské funkce mu může pomoci tento post obhájit.