Petr Hartman: Návrat služebního zákona se vrací do druhého čtení
V dolní parlamentní komoře se zformovala nová většina, která se opírá o zhruba 150 poslanců. Vznikla na poslední chvíli na základě odporu politiků vůči větší autonomii státních úředníků.
Přesto dokázala zabránit tomu, aby státní správa v České republice byla řízena z jednoho jediného místa a aby do jmenování jejich čelných představitelů nebyli přímo vpuštěni politici.
Proto poslanci na středeční schůzi nehlasovali o definitivní podobě zákona o státní službě, ale novelu vrátili o krok zpět. Jen v tzv. druhém čtení totiž lze podávat pozměňovací návrhy, které nemají charakter pravopisných a technických úprav.
Jen tímto způsobem mohou poslanci zvrátit dosavadní vývoj, který směřoval ke vzniku generálního ředitelství státní služby.
Ve sněmovně tak ve středu nastala velmi vzácná chvíle. O dalším osudu důležitého zákona rozhodovala vládní koalice ve shodě s částí opozice. Výsledkem bylo číslo 151. Právě tolik poslanců souhlasilo s tím, aby zákon zamířil do tzv. druhého čtení.
Mimo jiné to znamená, že kabinet bude rozhodovat o tom, kdo se stane na jednotlivých ministerstvech státním tajemníkem a kdo bude náměstkem pro státní správu na vnitru, tedy faktickým šéfem tuzemských úředníků.
Výsledek středečního hlasování v dolní parlamentní komoře totiž názorně ukazuje, že novela hladce a rychle projde ve sněmovně. Rovněž v Senátu by neměla narazit na odpor. Vyloučit nelze v tuto chvíli veto ze strany prezidenta republiky.
Očekávalo by se, že bude odůvodněno zásadní změnou, kterou představuje ústup od koncepce jednotně řízené státní správy prostřednictvím generálního ředitelství. Hlava státu však vetem hrozí z jiného důvodu.
Miloši Zemanovi vadí tzv. političtí náměstci. Ti v současné době běžně působí na jednotlivých ministerstvech. Bývají na ně dosazováni stranami, které tvoří součást koalice. Většinou si s sebou přivádějí další spolupracovníky. Rovněž u nich je důležitější jejich politická příslušnost, nebo alespoň náklonnost, než odbornost.
Tito lidé potom míří na místa ve vedení nejrůznějších odborů a podobně. Výsledkem jsou výrazné personální obměny na ministerstvech a ve státních úřadech po každé výměně vlády.
To, že služební zákon má vytvořit přesně definovaná místa politických náměstků, by mělo zabránit v pokračování takovýchto personálních zemětřesení. V neposlední řadě ministerstva musí mít v čele politické vedení. Do něj by neměl patřit pouze šéf resortu, případně jeho poradci či tiskový mluvčí.
Ministr potřebuje někoho, kdo ho může zastupovat ať už v parlamentu, na vládě, v zahraničí, případně při jednání s nejrůznějšími institucemi. Právě to by měl být důležitý úkol pro politické náměstky.
Vznik těchto funkcí tudíž nepředstavuje dobře placená místa pro „darmošlapy“, ale je příspěvkem ke stanovení hranice, která má vymezit vztah politiků a státních úředníků.
Prezidentova hrozba vetem tudíž postrádá racionální argumenty a spíše zapadá do absurdního způsobu přijímání tohoto důležitého zákona, který nyní musí ve sněmovně putovat z tzv. třetího čtení zpět do čtení druhého.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
