Petr Hartman: Nestandardní přístup politiků k novele služebního zákona

Dobře by si ji měli přečíst všichni vládní politici, kteří tvrdí, že se v tuto chvíli chtějí dohodnout s opozicí na kompromisech kolem novely služebního zákona a zároveň dodávají, že nesouhlasí s tím, aby se projednávání této novely vrátilo do druhého čtení. Tím už totiž norma prošla a proto jedinou možností, jak do ní případně zapracovat další změny, je právě návrat o krok zpět, tedy do druhého čtení.

Také tyto výroky názorně dokazují podivnou hru poslanců s veřejností. U zákonů typu služebního by se očekávalo, že budou přijímány v takové podobě, která vydrží bez zásadních úprav delší dobu než jedno jediné funkční období vlády. Zaručit to může dohoda napříč politickým spektrem. K ní by však mělo dojít daleko dříve než v momentu, kdy mají politici o podobě zákona definitivně rozhodovat.

Čtěte také

Jejich současné počínání proto vyvolává spekulace o tom, proč k jednacímu stolu usedli až po obstrukcích a v době, kdy měli o celkovém znění hlasovat. Vyvolaný chaos, kdy mohou být některé pasáže přepisovány na poslední chvíli, může otevřít prostor ke změnám, které původní záměr zákona posunou k poněkud odlišnému vyznění. Vzhledem k tomu, že služební zákon byl přijat už před dvanácti lety a dosud nevstoupil v platnost, je legitimní podezírat politiky z toho, že se příliš nechtějí vzdát svého vlivu na státní správu.

Když už se jim nepodaří zabránit tomu, aby služební zákon byl přijat, mohou se pokusit ho na poslední chvíli změnit tak, aby se neodstřihli od možnosti rozhodovat o osudu jednotlivých státních úředníků. Právě tímto způsobem mohou fungování státní správy zásadně ovlivňovat. Negativně se to může projevovat například v zadávání veřejných zakázek, v čerpání evropských dotací, v nakládání se státním majetkem, v kvalitě práce jednotlivých úřadů a podobně.

V Poslanecké sněmovně v Praze začalo 1. srpna jednání vlády s opozicí o služebním zákonu|foto: ČTK, Michal Krumphanzl,ČTK

Proto by se se zákonem o státní službě nemělo zacházet takovým způsobem, jaký předvádějí politici. Jejich dosavadní počínání se příliš nepodobá standardnímu legislativnímu procesu. Vytváří to prostor k tomu, aby místo jasného vymezení práv a povinností státních úředníků a jejich ochrany před nadměrným politickým vlivem, byl přijat zákon, který ostrou a nepřekročitelnou hranici mezi světem politickým a úřednickým zamlží.