Petr Holub: Daňové změny končí

Na jaře 2007 proto veřejnost s napětím čekala, jaké daňové změny navrhnou premiér Mirek Topolánek a jeho ministr financí Miroslav Kalousek. Politici předem slibovali, že daňové změny pomohou všem a tak se občané těšili. Dostat se na velkolepou tiskovou konferenci v pražském hotelu Jalta bylo tehdy prakticky nemožné i pro novináře.

Dnes premiér Petr Nečas, mimochodem jeden z účastníků prezentace v Jaltě, občanům slibuje, že už žádné další daně měnit nebude.

Jak řekl, tak opravdu udělal. Očekávaný daňový balíček na rok 2014, který právě zamířil z ministerstva financí do vlády, už žádné převraty neobsahuje. Nebudou se rušit stravenky ani daňové slevy na poplatníka s příjmy nad 100 tisíc korun. Daň z příjmu se bude i nadále počítat ze superhrubé mzdy, dvě procenta zdravotního pojistného se nepřesunou ze zaměstnavatele na zaměstnance.

Všechno zůstane stejné, vláda chce jen pomoci bohatým podnikatelům tím, že úplně zruší devítiprocentní daň z dividend. Nakonec jde o klientelu pravicových stran, které budou napřesrok při volbách potřebovat nějakou podporu.

Není divu, že Nečas už žádné změny nechce. Ohňostroj daňových reforem v uplynulých letech k ničemu pozitivnímu nepřispěl. Přes důmyslné úpravy a přesuny všemožných sazeb se nepodařilo ekonomiku podpořit. Opakované zvýšení daně z přidané hodnoty jí naopak pomohlo do recese.

Daňové příjmy státního rozpočtu letos podle plánu dosáhnou 932 miliard korun, což je reálně o dvanáct procent méně než v roce 2007.

Víc peněz tedy nemá ani stát ani ekonomika. Opoziční levice může oprávněně připomenout, že došlo k přesunu daňové zátěže z bohatých na chudé. K tomu skutečně vedlo zrušení progrese u sazby daně z příjmu a její nahrazení vyšší daní z přidané hodnoty.

Ani tento cíl však vládní politika nesledovala dost důsledně. Reformátoři totiž zachovali výhody chudším vrstvám, které v roce 2005 zavedla zase levice. Konkrétně ještě prohloubili pravidlo, podle kterého daňové slevy odstraní méně vydělávajícím zaměstnancům povinnost daň z příjmu vůbec platit. Totéž vláda zavedla pro chudé živnostníky. Navíc zachovala mimořádně štědrou sociální dávku „rodičovský příspěvek“, která nemá ve světě obdoby.

Stát tedy zchudl, ekonomika nezbohatla a nikdo není spokojen.

Z této zkušenosti vyplývá pravidlo, o kterém se už nedá diskutovat, stejně jako o jedné z maxim Járy Cimrmana. „Je zakázáno brát s sebou cokoli do hrobu,“ říká smrtka v jedné z jeho divadelních her. Zkušenost uplynulých šesti let zní: „Daňovými změnami se nikdy nic nezlepší.“