Petr Holub: Krize politických stran se projevuje také v komunále
Potíže politického systému v Česku se prohlubují a krize jako by nebrala konce. Jde to popsat pár krátkými větami: Velké strany se štěpí, ztrácejí voliče, na jejich místo nastupují nová hnutí, která se opět štěpí.
Stabilní už není sněmovna s celkem sedmi stranami a v evropských volbách už to došlo tak daleko, že žádná ze stran nedostala ani 17 procent.
Dalším dílem rozpadu systému politických stran budou v nejbližší době komunální volby. Nasvědčuje tomu už jenom přehled kandidátek, kterých se sešlo víc než obvykle.
V deseti největších městech se jejich počet pohybuje mezi 14 a 18, výjimkou je Praha s 30 stranami a hnutími. Nutno upozornit, že počet kandidátských stran není o mnoho vyšší než při volbách před čtyřmi lety, nejde o tak velký nárůst jako právě v roce 2010. Trend však pokračuje v osmi z deseti velkých měst.
Rozpad politické scény je však vidět na něčem jiném. Málokterá strana může očekávat, že dostane víc než 20 procent voličských hlasů, přitom před čtyřmi lety vítězové obvykle překročili 30procentní zisk a v roce 2006 dokonce nebyli výjimkou vítězové se 40 procenty.
Důsledkem může být zhruba stejná distribuce hlasů mezi větší počet stran. Ve větším počtu měst se nepochybně stane to, co před čtyřmi lety v Hradci Králové. Do zastupitelstva se dostalo osm stran, přitom pět z nich vytvořilo v zastupitelstvu koaliční většinu. Přirozeně to znamená menší stabilitu radnic.
Nejde přirozeně o žádnou katastrofu. Rozdělení politické scény na deset relativně silných stran není v Evropě obvyklé, v Nizozemsku si ale na to docela dobře zvykli. Vzestup nových, v případě komunálních voleb regionálních partají, může docela dobře sloužit k oživení scény, k objevům nových osobností a k odhalování nových řešení pro současné problémy.
Krize spočívá v tom, že štěpení stran průběžně pokračuje, a také v tom, že zastupitelstva budou méně stabilní a méně schopná něco řídit. Vývoj ve městech tak půjde do značné míry samospádem, a to bez ohledu na příliš slabé politiky, kteří by měli zastupovat zájmy občanů. V tomto smyslu krizi nejspíš prohloubí i nadcházející komunální volby.
Krize je, jak známo, zároveň šancí. Je tedy možné, že se prosadí nějaký nový model politického chování, podle kterého se začne v příštích letech orientovat většina politické scény. Příkladem může být zkušenost posledních let, kdy stále rostla role primátorů a starostů.
Hlavní reprezentant radnice se stal víc než dřív rozhodující postavou celého města a příliš nezáleželo, z jaké strany přišel. To přirozeně vede ke snaze straníků, aby hledali silné osobnosti na čela svých kandidátek.
A lídři budou hledat cestu, jak vyjít vstříc co největšímu počtu občanů, aby se stali nezávislými na diktátu svých vlastních stran.
Pokud by se tedy měla občanům položit před nadcházejícími komunálními volbami nějaká zásadní otázka, tak to je otázka, jak chtějí svými hlasy zajistit novou stabilitu na radnicích a jakému modelu chování politiků dávají přednost. Lidé budou mít možnost odpovědět už za necelý měsíc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
