Petr Holub: Navždy chudí příbuzní

Optimistické komentáře o tom, že se ekonomika po dvouleté recesi opět rozjíždí jsou opravdu hlavně projevem optimismu. Prosperují pouze čtyři průmyslová odvětví zaměřená na export. Přirozeně to nestačí, aby oživila celá ekonomika, která nadále stagnuje včetně ostatních průmyslových oborů, stavebnictví, služeb, maloobchodu.

Proto je z pohledu centrálních bankéřů třeba ještě více podpořit export, aby byl jeho růst tak silný, že z recese či stagnace vytáhne celé hospodářství. Se slabou korunou se bude jistě lépe exportovat. Slabá koruna může paradoxně pomoci i domácímu trhu. Zdraží sice dovoz ze zahraničí, tím však zabrání deflaci, tedy snižování cen, které by postupně likvidovalo domácí producenty.

Ještě před gratulacemi bankéřům je však třeba upozornit, že existuje druhý možný výklad. Především prospěch tuzemských spotřebitelů z vyšších dovozních cen je nanejvýš sporný. Příjmy domácností přece nerostou, mimo jiné i z toho důvodu, že slabé oživení nezvýšilo platy v podnicích. Lidé se navíc po zkušenostech minulých let bojí utrácet. V posledních šesti letech se čtyřikrát zvýšila daň z přidané hodnoty, což hnalo inflaci nahoru a v důsledku způsobilo vlnu úspor. Umělé zdražování tedy bude pokračovat i v příštích měsících a spotřebitele to může znovu varovat před tím, aby utráceli.

Také pomoc podnikatelům je sporná a to hned ze dvou důvodů. Většina exportérů jsou podniky ve vlastnictví zahraničních korporací. Stát tedy de facto pomáhá zahraničním společnostem, které své vyšší zisky prostě převedou za hranice. Navíc neustálé intervence ve prospěch tuzemských firem brání tomu, aby prověřily své schopnosti vyrábět v ostré konkurenci. Stále jsou chráněny zásahy zdejších úřadů a je dost dobře možné, že některé z nich by na volném trhu neobstály.

Zjednodušeně se dá říci, že se Česká národní banka snaží povzbudit dosud křehké oživení a především zabránit větším pohromám spojeným například s hrozící deflací. Na druhé straně se tak může protáhnout stagnace a zaostávání za sousedními ekonomikami.

Z pohledu tuzemských zaměstnanců i malých podnikatelů to znamená, že se i v dalších letech musíme sířit s tím, že budeme chudými příbuznými. Tvrdá a náročná práce zřejmě bude k dispozici a je dobře, že se Češi ve schopnosti tvrdě pracovat ve světě neztratí. Mzdy však zůstanou i nadále zhruba na třetině těch německých, protože většina přidané hodnoty a tím i zisků přeteče do zahraničí. Jednou větou: verdikt České národní banky stanovil, že z pohledu zaměstnanců nebo malých podnikatelů nebude v pořádku ani příští rok. Věřme, že se aspoň dostaví celkové oživení, které se v příjmech obyvatelstva projeví v roce 2015.