Petr Holub: O té strašné kalamitě na D1

Jde o vůbec nejvytíženější komunikační trasu Česka, přesto se podle novinových zpráv na ní stálo v jednom směru až 19 hodin. Pár hodin zpoždění bylo považováno za slušný výsledek. Samozřejmě, počasí neporučíš.

Čtvrteční orkán Friederike přiměl německé dráhy, aby zastavily na polovinu dne úplně dálkový provoz, přidala se i mnohá letiště. V tom směru je tuzemská kalamita na D1 ještě přijatelnou daní přírodě. Přesto člověka postiženého stáním v koloně na D1 napadají temné myšlenky. Tolik sněhu zase v uplynulých dnech nepadalo, v první polovině týdne to obvykle nebylo víc než deset centimetrů.

Skutečnost, že takové množství sněhu někde zastaví provoz na dlouhé hodiny, vzbuzuje značný údiv. Ještě podivnější je na první pohled fakt, že se doprava zastavila právě tam, kde to může způsobit největší škody.

Nehody na dálnici D1|foto: ČTK, Václav Šálek,ČTK

Na takové pochybnosti není zase tak těžké najít odpověď. Předně platí, že komunističtí plánovači nevybrali pro dálnici D1 úplně nejlepší trasu. Vede přes nejchladnější část Vysočiny, kde obvykle padá víc sněhu než v jiných částech republiky. Přitom ke kolapsu na Vysočině stačí relativně málo sněhu právě z toho důvodu, že je tam tak velký provoz.

Přesto takové vysvětlení budí další otázku. Všichni vědí, že v zimních měsících představuje dálnice přes Vysočinu značné riziko. Pak tedy není jasné, proč se nikdo na možný kolaps nepřipravil.

Selhání státu?

Nikdo nezasáhl ani ve chvíli, kdy už bylo jasné, že zhruba na desetikilometrovém úseku jsou vážné problémy. Správci silnice se o řidiče nestarali, nechali je projíždět libovolnou rychlostí po neupravené vozovce, až došlo k nehodám a doprava se úplně zastavila.

Nehody na dálnici D1|foto: ČTK, Luboš Pavlíček,ČTK

Takové situace se dají jednoduše vyřešit. Stačí zpomalit rychlost dopravy třeba na padesát kilometrů za hodinu a dohlížet na riziko možných komplikací. Jen se to musí udělat včas. Na Vysočině nedošlo k neobvykle silné sněhové bouři, zřejmě by se tedy našel i prostor pro podobné opatření. Nikdo se však ani nepokusil.

Řidiči si často stěžují, že jsou na svých cestách sledováni. Snad v každé obci byl instalován radar a za každé byť minimální překročení povolené rychlosti jsou bez milosti pokutováni. Přesto ve chvíli, když na nejfrekventovanější dálnici padá sníh, se nikdo nezajímá, za jakých podmínek je možné udržet plynulý provoz.

Česko si jistě nemůže stěžovat na nedostatek úředníků a vůbec státních zaměstnanců, nejsou ovšem tradičně k dispozici ve chvíli, kdy jsou potřeba. Aktivní jsou v případech, když je možné občany kontrolovat. Jinak už se dostaví až z nutnosti, když skutečně dojde k nějaké katastrofě nebo kolapsu.

Petr Holub|foto: Khalil Baalbaki

Příhoda na dálnici D1 může posloužit jako příklad křehkosti současných komunikačních systémů, které ohrozí i menší změna počasí. Přesto zároveň připomíná, že ke kolapsu nemusí dojít pokaždé, když napadne pár centimetrů sněhu.

Kalamita z minulého týdne byla se značnou mírou pravděpodobnosti selháním státu. Nemuselo k ní dojít, kdyby stát plnil, co se od něho očekává.